Krizová intervence

Z Metodika ZDrSEM
Verze z 30. 12. 2011, 16:59, kterou vytvořil DRobert (diskuse | příspěvky) (Možnost krize na kurzu)
Přejít na: navigace, hledání

Krizová intervence je odborná metoda práce s člověkem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Snaží se minimalizovat pocity ohrožení, objevit a posílit schopnost člověka vyrovnat se se zátěží tak, aby jeho adaptace posílila jeho růst a integritu a aby se pokud možno předešlo negativním, destruktivním způsobům řešení situace.Krizová intervence je speciální dovednost, k jejímu zvládnutí je třeba projít výcvikem. [www.tf.jcu.cz/getfile/5decf6832bc3ca29].

Následující text se zabývá krizí v kontextu zážitkového kurz první pomoci. Autoři Jan Ptáček a Robert Pleskot

Možnost krize na kurzu

  • První pomoc se dotýká hraničních témat - smrti, ztráty blízkých, ztráty soběstačnosti. Motivace ke studiu první pomoci mohla vzniknout na základě silné životní zkušenosti. Nikdy nevíš co účastníci prožili dříve a co konkrétního pro ně může znamenat věta, kterou řekneš. (Vtip o motorkářích nemusí být vtipný pro někoho komu se zabil přítel na motorce...)
  • Zážitková výuka pracuje s emocemi. Vyznění a síla zážitku je určeno vnitřním stavem každého účastníka. Snaha o velké divadlo může přinést velké problémy.
  • Základem je bezpečné prostředí. To je třeba budovat od začátku kurzu:
    • Přiznat náročnost situací a jejich vliv na psychiku člověka.
    • Zdůraznit dobrovolnost a možnost vystoupit z programu kdykoliv, bez nutnosti to zdůvodňovat
    • Jasně deklarovat, že jsme k dispozici v této věci jak v rámci programu tak i mimo něj. Toto zopakovat a dát prostor především po skončení večer.
  • Psychická bezpečnost má stejnou prioritu jako ta fyzická. Když hoří přeruš program a začni hasit. Změna programu není problém a účastníci situaci pochopí, ocení a vzroste důvěra v profesionalitu týmu.

Jak to vypadá

  • Záleží na hloubce aktuálního stavu. Pozorujte chování skupiny a všímejte si změn chování a reakcí na situace (simulace, popisované situace, obrázky, historky, v podstatě cokoliv,...).
  • Zdravý člověk má integrovanou trojici myšlení-emoce-dělání dohromady. Divné chování je obvykle projevem rozpadu tohoto spojení (jen pláče, zmateně se snaží něco dělat, nesrozumitelně drmolí,...). Rozpadnutí integrace znamená závažný stav.
  • V podstatě jakákoliv reakce na krizi je normální reakcí na (pro toho konkrétního člověka) na nenormální situaci. Podpořte účastníka v tom, že to co se mu děje je normální v dané situaci a že rozhodně není blázen.
  • Emoce - jsou součástí krize. Přijmi je, jsou v pořádku. Pomož je účastníkovi pojmenovat (“Vidím, že jsi hodně smutný.”)

Co s tím

Základní doporučení: K člověku se chovejte jako k plachému koni: Ne zezadu, pomalé pohyby a především neverbální projevy. Tón hlasu, hloubka, rychlost hlasu, naše mimika. Obsah sdělení je daleko podružnější (schopnost absorbace informace je minimální - cca 7%). Důležitá je práce s vlastní úzkostí: Nasadit hlas níž a zpomalit dech. Důležité je být v kontaktu. "Jsem tu s vámi, už jste v bezpečí"

  • Pro rozhovor s účastníkem si najdi bezpečné klidné místo, kde nebudeš rušen.
  • Krizová intervence je vždy záležitost týmu. Použij tým pro rady, postřehy, krytí prostoru nebo rychlý záskok v programu. Snaž se informovat, alespoň rychlým signálem ostatní co se děje.
  • Věř si: Víra v to, že tvoje krizová intervence pomůže je základní předpoklad úspěchu.
  • Kontakt: Mezilidský kontakt je to co v KI léčí. Jde jen o to s tím člověkem být tam kde teď je. Nic dalšího neřeš!
  • Sedni si šikmo k účastníkovi, aby pozice nebyla konfrontační a zároveň umožňovala dobrý oční kontakt.
  • Akceptuj toho člověka takového jaký je. Nesuď ho ani nehodnoť.
  • Neřeš - pochopit účastníka v krizi není součástí krizové intervence. Právě naopak - zhorší to tvojí práci, když se o to pokoušet budeš.
  • Ticho není špatně. Na tebe to bude působit strašně, když nic neříkáš, ale je možné klidně mlčet - často to pomůže účastníkovi zformulovat co chce říci.
  • S fyzickým kontaktem opatrně - může působit různě. Od ruky po rameno je obvykle vnímán ok.
  • Čas od času shrň co účastník řekl a jak vnímáš to co se děje. Zeptej se co by mu teď konkrétně pomohlo.
  • Řešení nehledej - má ho vždy účastník - my ho pouze pomáháme nalézt.
  • Malé kroky kupředu. Domluvit se na tom co bude dál v nejbližších hodinách/dnech.
  • Neboj se volat o pomoc zkušenějším, vždy nabídni účastníkovi kontakt na krizové centra.


Kontakty

Abecedně řazený seznam kontaktů na krizová centra v České republice

Krizová zařízení s psychiatrickou službou:

RIAPS, Chelčického 39, Praha 3, 222586768, linka důvěry 222580697,
Centrum krizové intervence při PL Bohnice, Ústavní 91, Praha 8, 22201666, 110
Krizové centrum Brno při FN Brno- Bohunice, Jihlavská ul. , Brno, tel. 532232078
Krizové odd. při DPS Ondřejov pro pacienty s psychotickým onemocněním, Medkova 2, Praha 4, 2561227944, 777612279
FOKUS – krizová služba (telefonní a výjezdová služba), 777800983


Autoři Jan Ptáček a Robert Pleskot

[ ZPĚTNÝ ODKAZ NA INTRAWIKI]