Druhý krok - vnější krvácení
Obsah
[skrýt]Souhrn tématu pro studenty
V rámci Druhého kroku nás zajímá pouze masivní krvácení, tedy takové krvácení, při kterém krev z rány vystřikuje nebo vytéká proudem. Vzniklá ztráta krve může pacienta ohrozit na životě. Oděrky a menší ranky v rámci Druhého kroku neřešíme. Než se vrhneme ošetřovat krvácejícího pacienta, vzpomeneme na vlastní bezpečnost a snažíme se zabránit styku s cizí krví. Krvácení stavíme tlakem v ráně, přímo v místě kde krev vytéká. Tlak vytvoříme nejsnáze a nejúčiněji právě vlastními prsty. Můžeme také v místě tlačit nerozmotaným obvazem či přes ruku pacienta. V případě, že potřebujeme pacienta opustit, nebo budeme na odbornou pomoc čekat delší dobu, můžeme na místo krvácení přiložit tlakový obvaz. Linku 155 se snažíme volat co nejdříve, prioritní je ale zástava krvácení.
Dramaturgická poznámka pro lektora
Vnější masivní krvácení je jedno z témat, ve kterém je třeba zaměřit se hlavně na praktickou část výuky, tedy provést simulaci či nácvik. Nejlépe oboje, tak aby si i studenti v roli figurantů vyzkoušeli správný postup přiložení tlakového obvazu. V rámci výkladu je vhodné držet se hlavních bodů, kterými jsou: ochrana před cizí krví, účinné stavění krvácení tlakem v ráně, včasné přivolání zdravotnické záchranné služby. V rámci dotazů od studentů je nutné počítat s dotazy na použití škrtidel a jejich účinnost. Názory na tuto problematiku se různí, je však vhodné mít před výkladem jasně rozmyšlenou odpověď.
Výklad pro studenty
(skripta str. 18)
Při ošetřování kohokoliv, kdo krvácí se vždy nejprve snažíme chránit sami sebe, před nákazou z krve (HIV, žloutenka typu B, C a další). Gumové rukavice jsou ideální ochranou pomůckou. Při jejich nasazování můžeme vyzvat pacienta, aby si zatím ránu stlačil vlastní rukou. Současně se můžeme vyptat na mechanismus úrazu a v neposlední řadě výhod rukavic je skutečnost, že nám latexové rukavice dodávají vyšší důvěru v očích případných diváků a „radilů“. Jako improvizovanou ochranu lze použít cokoliv nepropustného, avšak minimálně psychologický efekt je v případě použití sáčků od svačiny poněkud jinde.
Během pár desítek vteřin, které obětujeme na ochranu vlastního zdraví, pacient nevykrvácí. Nicméně masivní krvácení je nutné zastavit dříve, než se začneme starat o dýchání či než zahájíme resuscitaci. Člověk má 70 až 80 ml krve na kg váhy. Jedna třetina ztráty krve je život ohrožující. U úplně malých dětí může být tedy ohrožující i ztráta jednoho decilitru, proto považujeme u malých dětí za nebezpečné jakékoli krvácení (mimo oděrek).
U dospělého jde o ztrátu cca 1,5 litru krve. Není však naším cílem, měřit množství krevní ztráty (která může být navíc zvýšené o ztráty z vnitřního krvácení) a podle toho volit postup. Rozhodující je pro nás intenzita krvácení, kdy tepenné krvácení (krev vystřikuje v pravidelných pulsech), nebo jiné masivní krvácení (krev vytéká proudem) stavíme tlakem přímo na zdroj krvácení.
Náš postup v bodech:
- navlečeme si gumové rukavice nebo něco, čím se budeme chránit (zraněného zatím vyzveme, aby si ránu držel vlastní rukou)
- najdeme zdroj krvácení (místo kde z cévy vystřikuje, nebo vytéká krev)
- tlačíme v ráně na zdroj krvácení (vlastními prst, nebo nerozmotaným obvazem)
- pokud to situace vyžaduje, přiložíme tlakový obvaz
Zdravotnickou záchranou službu se snažíme volat co nejdříve, tlakový obvaz sice může být přiložen prakticky neomezeně (i v řádu hodin), ale příčina problému (porušená céva) se tím sama nevyřeší.
Zvedání krvácející končetiny nad úroveň srdce má sice logický podklad, voda ani krev přece do kopce neteče. Avšak každé takovéto polohování je vždy spojené s námahou a nepohodlím pro pacienta, čímž se zvyšuje i prokrvení svalů. Zásadní přínos takové elevace končetiny nebyl vědecky prokázán. Naopak snaha zachránců o držení končetiny pacienta nad úrovní srdce je zpravidla doprovázena nechtěným povolením tlaku v ráně.
Pokud se rozhodneme přiložit tlakový obvaz, opravdu dobře lokalizujeme místo odkud krev vytéká (místo, kde chceme vytvořit největší tlak). V případě, že tlačíme prsty na špatném místě v ráně, snadno je přesuneme jinam, pokud ale umotáme na špatném místě tlakový obvaz, těžko svojí chybu snadno a rychle napravíme.
Tlakový obvaz je nutné kontrolovat. Pokud výrazně prosakuje, můžeme přes něho přidat další vrstvu. Pokud prosakuje i ta, další vrstvy už nepřidáváme, ale obvaz odstraníme a znovu hledáme hlavní zdroj krvácení.
Obrázek znázorňuje učebnicový tlakový obvaz. V běžných podmínkách se můžeme obejít bez krytí rány „čistou gázou“. Hlavní součástí tlakového obvazu je celý nerozmotaný obvaz, který po omotání a přitažení dalším obvazem vytváří tlak v místě krvácení.
Podklady pro odpovědi na dotazy studentů
Jak rychle dospělý člověk vykrvácí / umře? Vždy záleží na tom, jaké zranění utrpěl, popřípadě, zda nemá zranění více (např. již zmíněnou kombinaci vnějšího krvácení a vnitřního zranění – krvácení). Při krvácení z obou krčních tepen dospělý člověk vykrvácí do 5ti minut. Z podřezaného zápěstí to trvá nejméně půl hodiny.
A co se dá dělat s tím krvácením z krční tepny? Na krk rozhodně nepřikládáme tlakový obvaz. Jedinou možností je tak snažit se krvácení stavět přímo prsty v ráně a co nejdříve přivolat zdravotnickou záchranou službu.
Co použití škrtidla, co když tlakový obvaz nestačí? Škrtidlo rozhodně není věc první volby, ale spíše úplně poslední. Většinu krvácení lze dobře stavět tlakem v ráně prsty, nebo dobře přiloženým tlakovým obvazem.
A jak se to škrtidlo teda používá? Pokud jsme skutečně nemáme jinou možnost, než použít škrtidlo, potřebujeme škrtidlo alespoň 5 cm široké a jeden metr dlouhé, tak abychom ho mohli několikrát omotat kolem končetiny a ve výsledku tak vytvořit pás o šířce cca 10 až 15 cm. V čím větší šířce se nám podaří škrtidlo přiložit, tím více snížíme riziko, že se tkáň pod škrtidlem nevratně poškodí. Dalším negativem použití škrtidla je nashromáždění škodlivin - odpadních látek z buněk zaškrcené končetiny, které se při uvolnění škrtidla naráz dostanou do krevního oběhu. Počítáme-li však s dobou přiložení škrtidla do příjezdu zdravotnické záchranné služby v desítkách minut, nemusíme se obávat, že bychom dobře přiloženým (dostatečně širokým) škrtidlem poškodili pacienta na zdraví. Obecně uváděná maximální doba přiložení škrtidla jsou dvě hodiny.
Pro zvýšení ochrany svalové tkáně můžeme škrtidlo přiložit i přes oděv. Opět tím přispějeme k tomu, že se tlak škrtidla více rozloží. Naopak zcela nevhodné je použít k zaškrcení tenkých předmětů (provázek, drát, kabel), které mohou skutečně způsobit vážné a trvalé poškození zaškrcení končetiny.
Co se v tom těle při velké ztrátě krve děje? Na zodpovězení této otázky se nejlépe hodí použít následující obrázek, který popisuje i zevní projevy (chladné periférie, bledá barva, opocení, zvracení, snižování tlaku, zvyšování pulsu, ztráta vědomí) spojené se ztrátou krve.
Fungují tlakové body? Problém tlakových bodů je ten, že většina lidí neví, kde přesně je hledat. V případě některých bodů, jako např. tlakový bod ve středu břicha, je pak jejich aplikace spíše týráním pacienta, než čímkoliv jiným. Obdobně jako u případě elevace končetin zde platí, že hledání a snaha o použití tlakových bodů jde ruku v ruce s povolením tlaku v ráně. Tlakem v ráně má však pro nás nejvyšší prioritu, proto se pokusy s hledáním tlakových bodů nevěnujeme.
Co když je v té ráně nějaký předmět, třeba zapíchnutý nůž? Předměty ve smyslu nože, oštěpu, šípu, apod. z rány nikdy nevytahujeme, jelikož velmi pravděpodobně tvoří v ráně v podstatě zátku, která brání ještě masivnějšímu krvácení z porušené cévy. Ani v případě lidí napíchnutých na ozdobný plot se tito pacienti z plotu na místě nesundávají, ale putují do nemocnice i s kusem uříznutého plotu.
Krvácení se snažíme stavět kolem předmětů, opět tlakem prsty, nebo vhodně přiloženým obvazem. Vždy se však snažíme zabránit pohybu předmětu, tak aby nedocházelo k dalšímu poškození tkáně. Pokud si pacient z rány předmět sám vytáhl před naším příchod, do rány ho nikdy zpět nevracíme!
Historky
16. 7. 2007 byli hasiči vysláni do Karvinského Nového Města k dítěti s údajně přiskřípnutou rukou. Po příjezdu k areálu školy na třídě Družby zjistili, že šestiletý chlapec se při přelézání řetězem opatřené branky směrem na moderní hřiště v areálu školy nabodl levou rukou na jeden z ostrých výčnělků plotu. Špice mu projela zápěstím. Naštěstí tak, že mu neporušily žádnou důležitou cévu a jeho krve bylo na místě úrazu jen minimum.
Hasiči nejdříve chtěli kovovou tyčku či spíše silnější kovový drát přeřezat. To by se ale bez silné chlapcovy bolesti nepodařilo. Konečné řešení proto bylo prosté - již odemčenou branku hasiči opatrně vysadili i s chlapcovou rukou a pomalu toto monstrum transportovali do přistavené sanitky Zdravotnické záchranné služby, za mnohdy nechápavých pohledů četných svědků. Při jízdě statečného chlapce i branku drželi dva silní hasiči, hasičské vozidlo jelo za sanitkou. Hasiči donesli branku s chlapcem až do nemocnice Karviná-Ráj, kde si jej převzali lékaři. Následovalo uspání chlapce a odborné vytažení napíchnutého zápěstí a hasiči si počkali na školní vrátka. Pak je odvezli zpět a nasadili na školní panty.
Metodika
--Filip Š. 27. 12. 2011, 14:44 (UTC) Mimo vzorových křečí jsem se podíval i na další témata s „pečetí“ a použitá osoba (1. nebo 2.), stejně jako forma (odstavce vs. body a odrážky) je docela různorodá, takže jsem zůstal u použití první osoby čísla množného.
Téma vnějšího krvácení je vždy dobré spojit se simulací konanou venku. Podle časových a dalších možností lze simulaci pojmout několika způsoby. Podstatou je vždy situace, kdy je jeden figurant s masivním krvácení na končetině nalezen chodící, nebo v polosedě a student mu má poskytnout první pomoc. Na počátku simulace je figurant vždy při vědomí a na dotazy podá zasahujícímu studentovi i informace o mechanismu úrazu (nejčastěji říznutí se nožem, zranění pří přelézání plotu, zranění při sekání dřeva, pád a zranění o ostrý předmět). Během simulace se jeho stav vědomí zhoršuje, není však cílem simulace, aby figurant za pár minut upadl do hlubokého bezvědomí, jelikož hrozí, že student špatně vyhodnotí jeho dýchání a rozhodne se přikročit k resuscitaci, což si bude žádat vstup lektora do simulace, nebo dojde k tomu, že figurant vystoupí ze své role.
K namaskování zranění je možné použít krev set s hadičkou a balónkem, popřípadě s velkou stříkačkou. Hadičku pak lze připojit k příslušné gumové muláži, nebo jí přilepit k tělu a zamaskovat jí maskovacím těstem, ve kterém se poté vytvoří „rána“. Vždy když pracujeme se „stříkající krví“ je třeba při instruování figurantů myslet na možnost, že je studenti budou chtít někam přemístit. Nechceme-li mít postříkaný a pokapaný interiér prostor, kde pořádáme kurz, figurantům dáme instrukce, aby se svému přesuny vyhnuli tím, že nejsou natolik zesláblí, že nikam nedojdou, popř. se ani nemohou postavit ze země a udržet se na nohou.
Na maskování (a tedy i čas, ale i míru zážitku pro studenty) výrazně úspornější variantou této simulace je použít k maskování jen hustou krev, kterou naneseme ve větším množství na předloktí figurantů. Masivní krvácení pak, ale musíme patřičně vylíčit zasahujícím studentům před jejich vrhnutím se do akce.
Celou simulaci vylepšíme zadáním pro zasahující studenty ve smyslu, že u sebe nemají mobilní telefon a hovor na linku 155 musí uskutečnit z pevné linky. Pevnou linku pak situujeme tak, aby student musel figuranta opustit, současně u pevné linky připravíme lékárničky s materiálem pro ošetření masivního krvácení (min. rukavice a obvazy). Zadáním s pevnou linkou potrhujeme body z Prvního kroku a současně máme přehled o všech „hovorech na záchranku“.
Třetí možností pojetí praktické části tohoto tématu je spíše jen nácvik vázání tlakového obvazu, kdy studenti ve dvojicích dostanou k dispozici rukavice a obvazy s tím, že si vyzkouší právě přiložení tlakového obvazu. Zranění zde můžeme imitovat čárou červeným fixem, popřípadě vše jej pouze vylíčíme. Po umotání tlakových obvazů a zodpovězení vzniklých dotazů (Máme to dobře?), se studenti ve dvojicích prohodí a děj se opakuje.
Samotný výklad tématu můžeme zařadit stručně před simulaci, nebo až za rozbor a dotazy po simulaci. Nikdy ale neochudíme naše studenty o praktickou ukázku správného postupu včetně navlečení si rukavic. Všem studentům také dáme možnost, vyzkoušet si přiložení tlakového obvazu v rukavicích a již s informace i tom, jak na to.
Samotný teoretický výklad uvedeme v souvislostech s Druhým krokem, zmíníme provázání zmíněných životních funkcí, objem krve v lidském těle i hranici, kdy jsou krevní ztráty již kritické. Při výkladu o množství krevních ztrát a rychlosti vykrvácení máme však na paměti, že není cílem našeho výkladu, aby student nad zraněným mávl rukou s tím, že „na zemi je krve málo a céva se sama stáhne“. Zejména zdůrazníme možnou přítomnost vnitřních zranění a také nebezpečí krvácení u malých dětí.
V postupu ošetřování pacientů klademe vedle Prvního kroku (jako ostatně u všech témat) důraz na včasné volání zdravotnické záchranné služby, použití ochrany proti kontaktu z krví (nejlépe gumových rukavic), zjištění skutečného zdroje krvácení (i za cenu rozstříhání oblečení pacienta) a účinný tlak v ráně (nejlépe vlastními prsty). Přiložení tlakového obvazu nepřednášíme, jako nutný a vrcholný bod postupu, ale spíše, jako řešení situace, kdy potřebujeme pacienta opustit, nebo neočekáváme příjezd záchranné služby v nejbližší době.
Poslední výstřel
Chraňte se před cizí krví! Tlačte tam, kde to teče a volejte záchranku!
