Zpracování a rozbor zážitku

Metodická doporučení ke zpracování proběhlé zážitkové techniky (rozboru, zpětné vazbě, rewiev). Obecně k práci se zážitkem slouží šířeji pojatá kapitola Tvorba, uvedení a rozbor simulace, kde se rovněž zpracování věnujeme.

Základním cílem našeho snažení je motivace studentů k zásahu a přijetí možných chyb ("jak to příště udělat lépe"). Nevhodným zpracováním se výukový potenciál zážitku snižuje a může dojít i naprosté ztrátě motivace se zlepšovat.

„Zkušenost není to, co člověk potká, ale co člověk udělá s tím, co ho potkalo.“ (Aldous Leonard Huxley - anglický spisovatel 1894-1863)

Zpětné vazba

Vyžaduje čas, jak pro sdělení závažných faktů, tak i pro jejich přijetí účastníkem. V naprosté většině případů trvá déle než samotná simulace.

Má být

podporující (cílem je motivace, nikoliv přijetí chyby)

popisná (co jsi teď dělal dobře či špatně, nikoliv jestli jsi dobrý či špatný)

konkrétní (co se povedlo, co je třeba změnit)

včasná (nejlépe ihned)

Zážitek je pro účastníka vždy víceméně zkouškou (nejčastější charakteristikou zážitku je neznámo, neočekávaná situace) Zpětná vazba musí tento fakt potlačovat, orientovat ho na zlepšení jeho pozdějšího výkonu. Lektor musí být partner, nikoli soudce.Cílem je motivace k změně postupu, nikoliv "pokání a uznání chyby"

Základem je ujasnění priorit, spolupráce, podpora diskuse

Možná úskalí pro lektora

Chyba účastníka - pochvaly se přijímají snadno. Podat positivní zpětnou vazbu je snadné.

Skutečnost je nakonec jiná než jsme si plánovali

Rutina (podáváme -li zp.vazbu více skupinám, máme sklon si myslet (v nejhorším případě i říkat) "už Vám to vysvětluju potřetí")

Zdroje konfliktů jsou výsledkem vzájemné interakce lektor x student

rodič x dítě (nadřazený přístup, naschvály)

soudce x obviněný (hádání, obhajoba spáchaného)

nepochopení na straně lektora (nerozumíme, proč student dělal to co dělal)

nepochopení na straně studenta (student nerozumí našim prioritám)

zadání nebylo jasné, student viděl situaci jinak než lektor

pojmenování chyb nebylo jasné

osobní antipatie, emoce, stín (vlastní špatné vlastnosti nejvíc dráždí)

Možná struktura

je vždy určována konkrétním průběhem simulace.

• Odříznutí od zážitku

(zřetelné ukončení, poděkování, změna polohy, stejná oční úroveň)

• Otevřená otázka (jaký z toho máte pocit?) - nemusí být úplně zodpovězena, ale nechte příležitost k tomu se vyjádřit. Jedná se o sdílení pocitů (sharing), nutný k uvolnění emocí.

• Co se vlastně dělo, co bylo smyslem, o čem simulace byla. Pokud položíme takovouto otázku, musí být zodpovězena, pokud účastníci nejsou schopni, řekneme sami přehledné shrnutí (pár vět). Je rovněž možné rozčlenit děj na časové (do změny vědomí a po ní), či obsahové celky (první, druhý, třetí krok). Při známé struktuře jsou účastníci velmi rychle schopni formulovat zpětnou vazbu a doporučení sami.

• Lektorova zpětná vazba, je možné použít "sendvičovou" strukturu: pozitiva - negativa - pozitiva. Pokud byla jasná a závažná chyba, je možné jí říci jako první a pozitiva si nechat na konec. Vhodné formulace: co se povedlo x jak to udělat příště líp. V některých případech je vhodné pojmenovat chybu nejdříve, pak chválit a na závěr doporučit jasně správný postup.

• Závěr

Priority - konkrétní

a/nebo

Shrnutí - konkrétní (max tři body, stručné věty)

---

Je možná i dvoufázová zpětná vazba. V první fázi pracujeme s přímým účastníkem zážitku a podáváme cílenou konkrétní zpětnou vazbu. V druhé, odložené fázi pracujeme se skupinou a při uvádění konkrétních chyb a postupů již nejmenujeme jejich autory. Je vhodné tuto strukturu v první fázi popsat. "Budeme se k tématu/situaci ještě vracet"(informace o možném pokračování, odborné diskusi, rozpravě)

"Moc se mi to líbilo" má svoje úskalí, vnáší do komunikace osobnost lektora. Osobní hodnocení je vhodnější v průběhu, nikoliv jako první ani jako poslední věta.

Autor Robert Pleskot ¨

NÁPADY, ZKUŠENOSTI A POSTUPY POPISOVANÉ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH JSOU OVĚŘENY NA KURZECH ZDrSEM - výuka první pomoci zážitkem