Druhý krok - přístup k člověku v bezvědomí

Autor Barbara Nižnanská, Kristýna Schnáblová, Karel Štěpánek, Robert Pleskot

Souhrn pro lektora

Postup u bezvědomí je praktické provádění postupu, které je nutno natrénovat v nácvicích a simulacích. Hlavním cílem je naučit studenty správný záklon hlavy a kvalitní kontrolu dýchání.

Výklad pro studenty

Na začátku výkladu celý přístup k člověku v bezvědomí předvedeme (ideálně na figurantovi, v nouzi na andule). Následný výklad je vlastně jen podrobné vysvětlení jednotlivých bodů ukázaného postupu - ukazujeme celý postup znova, ale každý bod komentujeme a vysvětlujeme.

Oslovení, zatřesení Po Rozhlédnutí se a ujištění se, že situace je bezpečná, postiženého nahlas oslovíme - Haló, pane, co se vám stalo? Je vám něco? Chcete pomoci? Je možné, že postižený třeba jen tvrdě spal, a na hlasité oslovení se vzbudí a bude s námi komunikovat. Pokud na hlasité oslovení nereaguje, zkusíme intenzivnější podnět - silně mu zatřeseme rameny. Zkoušíme, zda postižený zareaguje alespoň na tento podnět. Vědomí člověka nefunguje jako vypínač - není buď zapnuté, nebo vypnuté. Funguje spíš jako ovladač hlasitosti - postižený může být kdekoli na škále: plně při vědomí - mírná až silná "ospalost" či "omámenost", úplné bezvědomí bez reakce na jakýkoli podnět. Proto zkoušíme podněty dělat postupně silnější a silnější. Pokud se probere po oslovení či zatřesení do plného vědomí a normálně s námi mluví, záchranná akce v podstatě končí, problém je vyřešen. Pokud reaguje se zpožděním, divně, slabě, např. pouze mávnutím ruky - víme, že je něco v nepořádku, že mozek nefunguje jak má a je nutné volat záchranku, ale dokud postižený cíleně reaguje, tak jednoznačně dýchá. Ve chvíli, kdy nereaguje ani na silné zatřesení, je možné že ani nedýchá.

Záklon hlavy U člověka, který nereaguje na zatřesení následně zakláníme hlavu a tlačíme na bradu tak, aby se svaly na přední straně krku najpaly. Děláme to tak, že dáme prsty jedné ruky na bradu, druhou ruku na čelo a hlavu silným tahem a tlakem na bradu zakloníme tak, aby brada směřovala vzhůru. Důvodem je to, že člověk v bezvědomí má úplně uvolněné všechny svaly, včetně svalů na krku a jazyka. Může dojít k tomu,že se kořen jazyka posune mírně dozadu, opře se o zadní část dutiny ústní a tak zablokuje vstup do dýchacích cest. Zapadnutí jazyka může vést u bezvědomého k udušení. Pohyb jazyka, který způsobuje ono zablokování vstupu do dýchacích cest, je minimální - pouze pár milimetrů! Záklon hlavy je nutné u člověka v bezvědomí stále držet - když ruce pustíme, hlava se okamžitě vrací do původní polohy a jazyk opět může "zapadat". Pohyb jazyka při zapadnutí je podobný, jako když polykáme. Při polykání se také nelze nadechnout. Studenti mohou zkusit "jaké to je se zapadlým jazykem" - vyzvěte je ať vydechnou a pak se snaží nadechnout ale zároveň ať polknou. Zjistí, že to nejde. Následně si mohou zkusit zaklonit hlavu a polknout - jde to špatně, při záklonu hlavy sami na sobě můžeme cítit, jak se jazyk oddálil a prostor v krku se zvětšil.

Kontrola dechu Neustále držíme zakloněnou hlavu a zkontrolujeme, zda postižený normálně dýchá. Přiblížíme svou tvář a ucho těsně před ústa postiženého a zároveň koukáme na hrudník. 10 vteřin se plně soustředíme, abychom zaznamenali výdech či nádech postiženého. Jeho dech jednak cítíme na uchu, jednak ho slyšíme a jednak vidíme, jak se hrudník zvedá. Pokud jsme si stoprocentně jisti, že postižený se za 10 vteřin min. 2x nadechl (či vydechl), jasně cítíme proud vydechovaného vzduchu a dech je normální - bez divných zvuků (jako chrápání), pravidelný - můžeme říci, že bezvědomý člověk dýchá. Pokud se nám cokoli nezdá, dech je divný, lapavý, nepravidelný, méně než 2x za 10 vteřin - uzavíráme to tak, že postižený nedýchá normálně, a je nutné zahájit resuscitaci.

Jak vypadá nenormální dýchání? U více než poloviny osob se zástavou srdce (tj. klinicky mrtvých, medicínsky s náhlou zástavou oběhu ) se vyskytuje tzv. terminální neboli lapavé dýchání. V prvních minutách po pádu (ztrátě vědomí) se postižený občas „jakoby zhluboka“ nadechne. Jedná se o reflexní stahování dýchacích svalů při již nefungujícím oběhu.

Charakteristiky lapavého dýchání:

sotva znatelně nebo chrčivě

"lape po dechu" jako kapr

čas od času se zhluboka nadechne

v nápadně dlouhých intervalech

postupně mizí

Dýchat jako kapr není normální!

Volání 155 Po té, co jsme zjistili zda postižený dýchá, nebo ne, zavoláme záchranku. Pokud je nás na záchranu více, samozřejmě někdo mohl volat už dříve.

Opětovná kontrola dechu u normálně dýchajících či zahájení resuscitace Pokud nás postižený jasně přesvědčil, že normálně a dostatečně dýchá, po zavolání záchranky kontrolujeme dech až do příjezdu záchranářů. Člověk v bezvědomí kdykoli může "dodýchat". Pokud si dýcháním nejsme jisti, okamžite po zavolání záchranky zahajujeme resuscitaci mačkáním hrudníku.

Podklad pro odpovědi na dotazy studentů

Nemáme nejdříve zkontolovat, zda nemá bezvědomý něco v puse? Záklon hlavy je nutné provést u člověka, který nereaguje na oslovení a zatřesení. Pokud je příčinou bezvědomí dušení cizím tělesem, už je pozdě kontrolovat dutinu ústní. Těleso je skryto za kořenem jazyka, nedostupné očím i prstům - většinou je zaklíněno v hlasivkách nebo poblíž nich. Preventivní kontrola dutiny ústní je navíc. Představa, že ne jazyku či jinde v dutině ústní se skrývá zaludný bonbon, který při záklonu zapadne je teoretická a přesto, že se vyučovala, nebyla nikdy potvrzena. Naproti tomu se prokázalo, že zbytečné kontrolování dutiny ústní prsty vedlo ke zvracení či pokousání zachránce. Proto se rutinní kontrola nedoporučuje a rovnou zakláníme hlavu.

Jak poznáme zapadlý jazyk? Jak hluboko může jazyk zapadnout? Může člověk spolknout jazyk? Zapadnutí jazyku není pohledem do úst rozeznatelné - špička jazyka je stále na stejném místě. Je možné slyšet "chrápání", nebo je dýchání lapavé a po záklonu se utiší a prohloubí. Posun kořene jazyka je jen o několik milimetrů, jazyk nelze spolknout.

Proč se již neměří tep? Co když člověku tepe srdce a my ho začneme mačkat? Měření tepu má velké riziko falešně pozitivního výsledku - hmatáme svůj vlastní pulz na člověku se zástavou srdce. Ve stresu je tato chyba častá i u profesionálů. Tepající srdce neohrozíme stlačováním hrudníku. Pravděpodobnost, že člověku tepe srdce a nereaguje na stlačování hrudníku je velmi malá.

Jak reakce na bolest prokazuje, že člověk dýchá? Při reakci na bolest musí být mozek dostatečně zásobován kyslíkem, proto jakákoliv pohybová reakce na bolest dokazuje dostačující funkci srdce i plic.

Střecha drží, jen pokud stojí oba sloupy

Metodika pro lektory

Schopnost reagovat na situaci, kdy se náhle ocitneme u člověka ležícího v bezvědomí, je hlavní dovedností, kterou by měl účastník kurzu PP získat.

Jde o dovednost, kterou je nutné v lidech upevňovat opakovaným nácvikem, doslova drilem. Nejde jen o to, aby lidé pochopili, jak se to dělá, ale aby si to i zažili a ideálně co nejvíce zautomatizovali.Pokud má člověk reagovat bez přemýšlení, potřebuje opakovanou praxi.

Nácvik je vždy postupný, doplňovaný výkladem. Druhý krok se nenaučí přednáškou! Nácviky opakovaně zařazujeme v průběhu celého kurzu. V pojetí ZDrSEMu trvá ideální kurz tak dlouho až se účastníci naučí druhý krok. Je nutné, aby si každý účastník vyzkoušel celý postup u bezvědomého, kolikrát je to jen možné, nejprve čistě tréninkově a v klidu, později v různých situacích, které zvyšují míru stresu zachránce. Za zcela minimální počet pokládáme čtyři opakování kompletního přístupu k bezvědomému v průběhu kurzu. Ať už v případě tématu „přístup k bezvědomému“ zvolíte jakýkoli způsob výuky, vždy je nutné postup účastníkům kurzu předvést celý v reálném čase.

Jde-li o kurz tak krátký, že to není možné, pokládáme za nevyhnutelný důsledek, že v jeho průběhu nedojde k dostatečnému zafixování této základní dovednosti. Vzhledem k názornosti doporučujeme zařadit alespoň výukové video resuscitace belgických hasičů záchranářů. Delší kurzy mohou tohoto videa použít pro shrnutí tématu u již nacvičeného postupu.

Na kurzech ZDrSEM nacvičujeme postup ve třech fázích.

1. Nácvik jednotlivých dovedností a celého postupu normálně dýchajícího bezvědomého. Tím se postup zafixuje bez přetížení posluchačů otázkami kolem resuscitace. Nedoporučujeme zde nacvičovat stabilizovanou polohu. V této fázi je vhodné použít nácvikový drill dle ERC. Viz kapitola Metodika nácviku ERC.
2. Nácvik resuscitace, kdy je již drilován postup od oslovení a volání ZZS.
3. Opakované provádění celého postupu v různých situacích. Student neví, zda simulující bude nebo nebude normálně dýchat.

Přehled procvičování 2.kroku během 40 hod kurzu

Předvedení lektorem v reálném čase

Komentované předvedení lektorem

Nácvik oslovení,podnět-záklon-kontrola dechu

Nácvik nebo mikrosimulace (každý zažije nejméně jednu při vystřídání 1:1)

Nácvik kvality resuscitace dospělého 2´

Nácvik na výdrž resuscitace dospělého 15´

Simulace Náhlá zástava oběhu (vteřina pravdy lektor:jednotlivě všichni účastníci) )

Mikrosimulace (každý 2-4x, při dvojím vystřídání 1:1)

Konfrontace dvou až čtyř studentů před celým kurzem ("Lektor v bezvědomí", dohoda s účastníky předem)

Konfrontace menší skupiny ("Až uslyšíš hvízdání" každý student jednou)

Zastávka kolotoče (jeden pracuje, 1-2 členové skupinky jej sledují)

Součást velké simulace (asi jeden z pěti)

Zkouška (obvyklou součástí je zahájení resuscitace u nedýchajícího bezvědomého)

 

Zážitkový úvod tématu

Pokud to délka kurzu dovoluje, není od věci volit jako první simulovanou situaci 1:1 „bezvědomého“, kdy účastníci mohou „na vlastní kůži“ pocítit, jak špatný pocit je stát nad někým a nevědět, co mají dělat. V rozboru je možné zmínit zásadní roli kontroly dechu. Vyznění pro účastníka by mělo být motivující, takové, že po kurzu již podobnou situaci bude umět řešit, že mu poskytneme návod, doslova kuchařku na to, jak v podobných situacích postupovat.

Předvedení v reálném čase

Je nutné, abychom postup přístupu k bezvědomému ukázali v celku (ideálně na živém modelu, nouzově na tom resuscitačním), než ho začneme podrobněji rozebírat. Předvádíme plynule, tedy bez komentáře. Po provedení lze zdůraznit, že plynulý postup netrvá déle než dvacet vteřin do rozhodnutí zda resuscitovat.

Předvedení by mělo být co možná dokonalé, důležitá je volba místa (aby lidé opravdu viděli), i opravdu přesné dodržení detailů (jako například 10s kontrola dechu). Všechny následující ukázky, všech lektorů na kurzu, by měly pokud možno přesně odpovídat té první. To se týká zejména způsobů kontroly dechu (zda před ústy bezvědomého je naše ucho nebo ruka, případně která). Jakékoli rozdíly, byť jsou různé varianty stejně dobré a zmíněné být mohou, účastníky zbytečně matou. Na druhou stranu, pokud účastník na kurzu předvede nějakou srovnatelnou variantu, není možné to hodnotit negativně. Před dalším studiem si pečtěte kapitolu Metodika nácviku ERC.

Slovní popis postupu jako celku

Slovní popis doprovázíme ukázkami, dobré je celý postup ukázat rozfázovaný, doplněný stručným komentářem v rozsahu souhrnu. Vysvětlíme, že v případě přístupu k bezvědomému by mělo jít o rutinu, že cílem je, aby si předvedený postup co nejvíce zafixovali a že ho chápeme jako z hlavních výstupů celého kurzu.

 

Demonstrace stupnice vědomí (Borec)

Lektor demonstruje (na předem poučeném a spolupracujícím figurantovi, ideálně druhém lektorovi) různé stavy vědomí a komentuje, co v daný okamžik zjistil.

Dívá se na mne a odpovídá mi? Tedy je bdělý – určitě dýchá a tluče mu srdce.

Stačí jen zavolat a otevře oči? Je oslovitelný, pokud opět zavírá je třeba ho občas zkontrolovat.

Po zatřesení mi odpovídá? Možná jen spal, každopádně dýchá a tluče mu srdce. Zůstává bdělý, nebo opět vypadá, že spí? Lidé, kteří reagují jen když do nich strkáme (nebo na ně nahlas hulákáme), neusínají. Mají trvající poruchu vědomí, která se může zhoršit.

Po zatřesení jen zamručí, nebo se pohne? Dýchá a tluče mu srdce, ale je dobré si dávat pozor, aby se to nezhoršilo a dýchat nepřestal.

Nereaguje na bolestivý podnět? Možná už nedýchá, a pokud ano, nezbytně potřebuje záklon hlavy. Stále ho kontrolujte.Tuhému jak cep  zapadne jazyk rychle a bez varování.

Vysvětlení záklonu hlavy, nácvik

Je možné již propojit s kontrolou dýchání. Popsat jak (jednou rukou za bradu, druhou za čelo), demonstrovat, že hlava sama v záklonu držet nebude, že je nutné ji držet po celou dobu.

Umožněte lidem, ať si opravdu vzájemně zkusí hlavy zaklánět. Může to vypadat triviálně, ale většina lidí není zvyklá s někým fyzicky manipulovat.

Je nutné počítat, že v tomto místě se obvykle objevují dvě související diskusní témata. Jedním je „zapadlý jazyk“ (vytahování jazyku, špendlení apod.)Téma je nutné vysvětlit ihned, ideálně nakreslit obrázek nebo ukázat schema ve skriptech či na plakátě. Druhým bývá riziko poranění míchy při záklonu hlavy po úrazech, které je naopak i s případným předsouváním čelisti odkazujeme na pozdější téma „páteř“, každopádně je nutné udržet téma a nenechat diskusi příliš rozproudit. Představení druhého kroku by mělo mít jasnou strukturu a jakékoli odbočky bývají pro účastníky v tuhle chvíli značně matoucí.

Dostanete-li přece jen se do situace, kdy zjistíte (a to se u druhého kroku může stát velmi snadno), že jste se s účastníky původní struktuře vzdálili, je vhodné vrátit se k původní osnově použitím opakované nekomentované ukázky přístupu k bezvědomému. Předtím stručně ujistěte své posluchače o tom, že na dotazy ještě prostor bude (bude-li), nicméně že jakékoli jejich otázky a vaše odpovědi nezmění skutečnost, že druhý krok je otázka mechanického postupu a opakovaného nácviku.

Jaké to je se zapadlým jazykem

(praktické osvěžení výkladu)

Ve chvíli, kdy se dostanu při přednášce "2.krok - přístup k bezvědomému" k záklonu hlavy a tím i zapadání jazyka, zeptám se zda si někdo z nich chce vyzkoušet, jaké to je mít zapadnutý jazyk. (dle libosti to můžete "vydramatizovat" na probrání..)

1. vyzvu je: vydechněte.. pomalu se nadechujte.. a teď polkněte ale nepřestaňte se nadechovat!
2. šlo to? Nešlo. Protože při polknutí se stane to samé co při zapadnutí jazyka - kořen jazyka se natlačí dozadu do dutiny ústní, sice o malý kousek, ale dost na to aby ucpal vchod do dýchacích cest. Takže jste si všichni na sobě vyzkoušeli jaké to je, mít zapadlý jazyk a nemoct kvůli tomu dýchat.
3. teď si zkuste sami co nejvíce zaklonit hlavu a polknout - nejde to (pokud ano, tak pouze velkou silou a aktivním zapojením svalů krku), sami cítíte, že se jazyk oddálil a je tam větší prostor.

Nácvik kontroly dýchání

Zcela klíčové, nelze vynechat, nutné nácviku věnovat dostatek času. Je možné propojit s záklonem hlavy. Účastníci vždy musí skutečně kontrolovat dýchání po dobu 10 sekund. Nácvik pouze na figurínách zabraňuje koncentraci na skutečný dech figuranta.

Nejčastější problém bývá příliš krátká kontrola dechu(a to často i v případě ukázek lektorů). Upozorněte na delší interval mezi nádechy dospělých lidí, komentujte překotné kontroly (výkřik "nedýchá, začínám resuscitovat" ihned po položení ruky na hrudník).

V případě krátkých kurzů (kde není dostatek času na dostatečné procvičení druhého kroku)použijte výukové metody popsané v kapitole Metodika nácviku ERC. Rozhodně se vyhněte označení příliš rychlého zahájení resuscitace za zásadní chybu. Koneckonců je vždy lépe zmáčnout hrudník zbytečně a přestat, když se dotyčný brání, než vůbec nezačít u někoho, kdo to potřebuje.

Doporučujeme nevkládat do této fáze nácvik stabilizované polohy. Po zjištění normálního dýchání ponecháváme bezvědomého na zádech a nadále kontrolujeme dýchání. Odůvodnění tohoto přístupu v kapitole Stabilizovaná poloha.

Lapavé dechy

Lapavé dechy nabývají na zásadním významu v oblasti diagnostiky zástavy oběhu, průběhu samotné resuscitace a možné prognózy přežití pacienta. Jejich znalost je u naprosté většiny laických lektorů mizivá a i u profesionálů, kteří nemají s resuscitacemi opakovanou zkušenost dochází k podcenění významu.

Demonstrujte lapavé dechy typu nepravidelných nádechů i pouhého otvírání úst. Lapavé dechy je třeba účastníkům dokonale znázornit – optimální je herecká etuda lektorova. Posluchačům předvedeme v rámci prvních přednášek. Lapavých dechů je více typů a hláška o kaprovi (který není normální), zafixuje lapavé dechy jen jako otvírání úst. Je proto nutné předvést i chrčivé nepravidelné dechy s pauzami.

Dále lze zařadit videa se skutečnými i hranými lapavými dechy

I mrtví dýchají unikátní záznam skutečného gaspingu bezprostředně po zástavě srdce (chrčivé dechy)

Bondi beach - australší plavčíci resuscitují utonulého) skutečný gasping (kapří lapání po dechu)

Minimálně lektor musí video předem znát, aby měl s lapavými dechy alespoň takto zprostředkovanou zkušenost. Video na stránkách http://www.cpr112.be/ rovněž obsahuje lapavé dechy (verze s CZ titulkami zde). Video projektu První pomoc prožitkem (Ve škole i mimo ni, zs) Dr.Franěk (ZZS Praha) zde velmi realisticky předvádí lapavé dechy před zahájením i během samotné resuscitace. Video obsahuje některé chyby (pomalé rozhodnutí o resuscitaci, otáčení přes pokrčený loket a není explicitně volána ZZS), ale lapavé dechy jsou z hraných videí nejlépe znázorněny. Další hrané lapavé dechy - Masarykova Univerzita

Nácviky a simulace

Je vhodné, aby lektor sledoval správnost prováděného postupu. Optimální poměr lektorů ke studentům je 1 ku 2, reálný o který se snažíme na kurzech 1:4. Pokud klesá poměr na více než 6 účastníků na lektora, je nácvik neřízený a mohou vznikat chybné návyky. V takovém případě je dobré realizovat nácviky postupně, dvojice po dvojici, za přímé kontroly lektora, i přes to, že tím vzrůstá celková časová náročnost. Je nutné si neustále uvědomovat, že jde o základní výstup celého kurzu.

Jde-li o vícedenní kurz, tak nácvik druhého kroku by měl být v různých podobách (trénink, demonstrace, simulace) zařazen každý den. Je vhodné mít připravenou figurínu, i při simulacích bezvědomí, aby při případném rozhodnutí zahájení resuscitace mohl student realisticky pokračovat.

Po té, co lidé několikrát vidí a sami si vyzkouší správný postup u bezvědomého, je vhodné do výuky zařadit postupně co nejvíce situací, v nichž se naučený postup aplikuje a dále upevní. Tyto situace je vhodné obměňovat také proto, aby byl kurz pro lidi stále zábavný a něčím nový (nikdo nemá rád mechanické opakování, i kdyby bylo sebevíce opodstatněné).

Příklady základních mikrosimulací - instrukce

1. Ležíš na zádech, nereaguješ na oslovení ani na bolest, dýchat začneš po (kvalitním) záklonu hlavy.

2. Ležíš na břiše, reaguješ na bolest zamručením, dýcháš.

3. Ležíš na břiše, nereaguješ na nic, nedýcháš.

4. Ležíš ve zotavovací poloze na boku, na nic nereaguješ, dýcháš lapavě, jednou za 10 vteřin.

5. Ležíš na zádech, poloopřený o zeď hlavou (hlavu přitlačenou na prsa), nereaguješ na bolest, dýchej mělce nezřetelně. Po záklonu hlavy se zřetelně nadechni a dál normálně dýchej.

6. Sedíš na zemi předkloněn dopředu, zhroucený, na oslovení nereaguješ, na bolestivý podnět nezřetelně mumláš. Škytáš jako bys chtěl zvracet. Ze stabilizované polohy se přetočíš samovolně na záda.

7. Ležíš na boku, stočený do klubíčka, na bolest reaguješ pohybem hlavy. Při položení na záda začneš škytat jakobys chtěl zvracet

8. Při příchodu zachránce se svezeš na zem, zkroutíš se v křeči a hned se uvolníš. Ležíš nehybně, neraguješ na oslovení ani bolestivý podnět, dýcháš mělce, občas se „kaprovitě“ nadechneš (lapneš po dechu).

Další mikrosimulace

Situace, v nichž je kromě bezvědomého přítomno i nějaké nebezpečí pro zachránce (krev, plyn, elektřina, agresivní osoba,…). V tomto případě je cílem zejména propojení s předchozím výkladem o bezpečnosti (téma První krok)

Obtížnost mikrosimulací je možné zvyšovat polohou (na břiše, v malém prostoru,…) bezvědomého, vyžadující jistou míru improvizace a manipulace s tělem při kontrole dechu.

- nedýchající bezvědomý s hlavou v předklonu na klíně bezradného kamaráda. Po záklonu dýchá.

- spadlý ze stromu, v teplé bundě, na břiše, nedýchá

- otrávený kamarád, oslovitelný, zvrací, upadá do bezvědomí (nevyvolávat zvracení u bezvědomých!)

- zhroucený pán na židli, nereaguje, nedýchá (resuscitace)

- kamarád stěží oslovitelný, pozvracený, v místnosti je cítit alkohol

- člověk při vědomí, komunikuje, chvíli si se zachráncem povídá, upadá do bezvědomí, předvádí lapavé dechy. Situace končí po zavolání 155 a rozhodnutí zachránce zahájit resuscitaci. Máme-li tu možnost, necháme ho chvíli resuscitovat figurínu (cca 2 cykly nebo než si uvědomí, že je nutné zavolat 155).

- nedýchající na měkké podložce. Řešením je stáhnout resuscitovaného na zem

-zraněný po zřejmém pádu, v bezvědomí, v poloze na břiše. Při příchodu zachránce dýchá, po zavolání 155 dýchat přestává. Jde o velmi komplexní situaci, vhodnou spíše na delší kurzy. Je nutné nejdříve kontrolovat dech, nehýbat kvůli možnému ohrožení páteře, volat 155, znovu kontrolovat dech a zjistit, že nedýchá, otočit na záda a začít resuscitovat.

Nácvikové série pro delší kurz

Nácvik hodnocení vědomí „BOReC“ - 4 dobře poučení figuranti (ideálně lektoři) lehnou do různých místností a představují každý jeden stupeň úrovně vědomí. Účastníci jdou postupně jednotlivě od jednoho k druhému a pokaždé řeknou v jaké úrovni „borce“ nalezená osoba je. (Doba trvání při 20 účastnících 30 minut i s rozborem)

Nácvik kontroly dýchání - 4 poučení figuranti (ideálně lektoři) lehnou do různých místností a dýchají normálně/zadržují dech/dýchají lapavými dechy. Účastníci jdou postupně jednotlivě od jednoho k druhému. Přímá zpětná vazba figurantem.

 

Shrnutí

místo shrnutí je v tomto tématu opět vhodné zopakovat předvedení správného přístupu k bezvědomému

Autor Barbara Nižnanská, Kristýna Schnáblová, Karel Štěpánek, Robert Pleskot