Druhý krok - prvotní vyšetření

Z Metodika ZDrSEM
Verze z 14. 9. 2015, 13:01, kterou vytvořil DRobert (diskuse | příspěvky) (Metodika pro lektory: zmínka o válečných systémech)
Přejít na: navigace, hledání

Autor Robert Pleskot

Souhrn

Druhým krokem (Reaguj) přistupujeme k jednotlivému pacientovi. Vyšetřujeme a ihned řešíme. Týká se výhradně život ohrožujících stavů - reagujete jen na zhoršený stav vědomí, poruchu dýchání a masivní krvácení. Tento krok je třeba mít naprosto zautomatizovaný, není v něm prostor na přemýšlení. Kvalitní prvotní vyšetření zachraňuje život. V případě, že postižený komunikuje a nekrvácí, můžete přejít do třetího kroku. Základní otázkou je "Neumírá teď?".

Postupy druhého kroku

Postup při bezvědomí a provádění resuscitace
Odstranění cizího tělesa z dýchacích cest
Zástava viditelného masivního krvácení

Metodika pro lektory

Druhý krok jako celek se přednáší v úvodu postupu při poruše vědomí. Vnější krvácení a cizí těleso v dýchacích cestách probíráme po ukončení a základním drilu postupu u bezvědomého. Je nutné ale občas zdůrazňovat, že řešení krvácení a ucpání dýchacích cest je součástí prvotního vyšetření.

Souběh těchto událostí (například žádná reakce na bolestivý podnět a masivní krvácení) je vždy zdrojem zmatku v hlavách posluchačů. Dotazy jsou spíše vyjádření vnitřních obav z opravdu neřešitelné situace ("co když bude krvácet, bude mít spalničky a na dvoře přistanou Marťani") ale objevují se v podstatě pokaždé a je vhodné na ně jasně odpovědět.

Nejčastější otázka je: "Co dělat s člověkem, který je v bezvědomí a zároveň masivně krvácí?" Doporučujeme postupovat stejně, jak to v kurzu před tím učíme - tedy jako u jakéhokoli jiného bezvědomí: Oslovení, zatřesení, silný podnět, záklon hlavy a kontrola dechu. Pokud postižený dýchá, můžeme řešit krvácení.

Zástava krvácení je předsouvána před kontrolu dechu ve válečných podmínkách, kdy spolubojovník (nebo voják sám) zastaví krvácení škrtidlem a pokračuje v boji. Resuscitovat nebude, nepřežil by zachraňující ani zachraňovaný.

V případě míru u nedýchajícího zakrváceného, voláme ZZS a zahajujeme resuscitaci, tedy mačkáme hrudník.

Pacient, u kterého jsme zjistili že nedýchá, ale vytéká z něj krev, je buď vykrvácený anebo krvácení není závažné a srdce se zastavilo z jiné příčiny. Proto vždy postupujeme podle standardního postupu u bezvědomí, tj. resuscitujeme. Vykrváceného sice nezresuscitujeme, ale nic lepšího dělat nelze. Představa, že stlačováním hrudníku zhoršíme krvácení je mylná - pokud již došlo k vykrvácení, naše resuscitace je téměř neúčinná.

Autor Robert Pleskot a Bára Šimanovská