Resuscitace dítěte

Autor Hanka Středová

Souhrn

Pokud je dítě v bezvědomí tj. nereaguje (není v kontaktu očima, nekřičí/nemluví, nereaguje na oslovení, zatřesení, nehýbe se – je hadrovité), vždy zprůchodníme dýchací cesty (v poloze na zádech vytáhneme bradičku nahoru/mírně zakloníme hlavičku), zkontrolujeme, zda dýchá normálně (zdvíhá se hrudník/bříško, normální frekvence, růžová barva obličeje, bez sípavých, chroptivých zvuků). Pokud si nejsme jisti, že dítě dýchá normálně, dáme 5 záchranných umělých vdechů. Pokud stále nereaguje, začneme resuscitovat (15 stlačení hrudníku : 2 umělé vdechy). Pokud jsme sami a telefonování by znamenalo odklad resuscitace, zkusíme nejdřív 1 minutu resuscitovat (cca 4-5 cyklů 15:2) a až potom voláme.

Pro lidi neškolené v resuscitaci dětí platí, že mají postupovat podle doporučení pro resuscitaci dospělých.

 

Dramaturgická poznámka pro lektora

Obvykle toto téma vykládáme v návaznosti na resuscitaci dospělých, takže cílem výkladu je zdůraznit odlišnosti a samozřejmě ideálně umožnit praktický nácvik. Pokud není k dispozici dostatek resuscitačních mimin-figurín, může toto téma, respektive nácvik resuscitace trvat hodně dlouho a je na zvážení, kolik prostoru mu můžeme a chceme věnovat.

Výklad pro studenty

Nejčastější příčina zástavy srdeční u dětí je dušení. Např. překážka v dýchacích cestách (cizí těleso, hlen/hnis), otok dýchacích cest (těžká alergická reakce, zánět, tonutí) a mnoho dalších. To znamená, že dítě se nejdřív dusí, přestává reagovat, upadá do bezvědomí, srdce mu zpomaluje až se zastaví. Občas se může stát, že úvodních 5 záchranných vdechů může přímo odstranit/zrušit příčinu dušení a tím podpořit/obnovit činnost srdce.

Pro zjištění stavu dítěte zhodnotíme vědomí a dýchání.

Vědomí (BOReC):

• Bdělé - dítě mluví, křičí, dýchá, hýbe se a fixuje očima.
• Oslovitelné – je spavé, ale reaguje na oslovení, zvuk, zatřesení
• Reaguje na zatřesení ramínek - jednoznačný důvod pro okamžité volání 155, kontrolujeme dech.
• Jako Cep - „hadrové“ dítě, bez reakce (POZOR! Možná zástava dýchání!).

Pozor! Porucha vědomí + poloha na zádech = riziko zapadnutí jazyka (ucpání dýchacích cest). Pokud dítě nekřičí, nemluví a nereaguje na oslovení či zvuk (bez doteku, zatřesení) je třeba neustále kontrolovat dýchání!

Jak poznám, že dítě dýchá normálně?:

Dítě dýchá normálně

• Má růžovou barvu
• Nadechne se nejméně 2x/10 sekund (počet dechů za minutu: novorozenec 30-40, kojenec 20-30, starší dítě kolem 16)
• Dech je tichý
• Jsou vidět dýchací pohyby (zvedá se hrudník a bříško)
• Je slyšet a cítit dechový proud na tváři.

Dítě nedýchá normálně

• Dýchání nedostatečné
• Rychlé povrchní, pomalé lapavé/kapří až vymizelé dechy
• Barva kůže je modrošedá
• Není zřejmý dechový proud (vidět, slyšet, cítit)
• Je zřejmá překážka v dýchacích cestách (tichý nedostatečný kašel, sípání, lapání po dechu – viz kapitola překážka v DC).

Pozor! Při jakékoliv pochybnosti o dechu dítěte (nedýchá normálně), raději do dítěte vdechneme!

Jak poznám, zda je srdeční oběh dítěte v pořádku?

Dostatečný oběh

• Růžová barva
• Křik
• Pohyby
• Reakce na podněty

Nedostatečný oběh

• Barva bílá, modrošedá
• Nekřičí
• Nehýbe se
• Uvolněné - hadrovité
• Nedýchá

Puls nezjišťujeme - je to zdržení. (nedýchá = netepe, dýchá = tepe). Kdo nereaguje a nedýchá normálně, potřebuje resuscitaci.

Postup u bezvědomí, resuscitace

• Důrazné oslovení.
• Dotyk, zatřesení ramínky.
• Křikem přivoláme pomoc (event. druhý člověk volá 155).

Nereaguje?

• Zprůchodnění dýchacích cest – mírným záklonem hlavy a vytažením bradičky vzhůru.
• Kontrola dechu 10 s – zdvíhání hrudníčku, dechový proud viz výše.

Nedýchá normálně?

• 5 záchranných umělých vdechů.

Stále nereaguje? – Resuscitace!

• 15 stlačení hrudníčku
• 2 umělé vdechy
• Dále resuscitace v poměru 15 stlačení : 2 vdechy

Instrukce k umělému dýchání:

• Dvěma prsty ucpeme nos a ústy obemkneme ústa dítěte. U menších dětí (cca do roku) můžeme vdechovat do úst i nosu zároveň.
• Vdechneme přiměřený objem vzduchu dle konstituce a věku dítěte za současné kontroly zdvíhání hrudníku. Vdechovaný objem je malý! U dětí do jednoho roku vdechujeme cca tolik, kolik pobereme do tváří. Radši vdechovat méně, než dítě předechovat.

Instrukce ke stlačování hrudníku:

• Dítě položíme na tvrdou podložku.
• Stlačujeme uprostřed hrudníku na hrudní kosti, mezi bradavkami.
• Důležitá je dostatečná hloubka stlačení (1/3 předozadního průměru hrudníku), správné místo a správná rychlost stlačování (100-120 zmáčknutí/min., tedy téměř 2x/sek.).

Dítě do 1 roku:

• Stlačujeme dvěma prsty – ukazovák, prostředník jedné ruky nebo dvěma palci - oběma rukama obemkneme hrudníček dítěte a stlačujeme palci proti prstům.
• Hloubka stlačení je cca 1-2 cm.

Dítě nad 1 rok:

• Stlačujeme hranou dlaně jedné ruky nebo oběma rukama dle konstituce dítěte (lokty jsou propnuty).

Poměr stlačení:vdechy je 15:2

Pokud je zachránce u dítěte sám, provede cyklus 15 stlačení : 2 vdechy po dobu 1 min (cca 3 cykly), pak volá 155 a pokračujeme v resuscitaci v poměru 15:2.

Pozor!

• Resuscitaci je nutné zahájit okamžitě po zjištění, že dítě nedýchá normálně.
• Resuscitaci pokud možno nepřerušujeme!
• Resuscitaci ukončujeme, když se začíná dítě účinně bránit–  odstrkává nás, kašle, začíná dýchat normálně…jinak resuscitujeme, dokud nás někdo/lékař nevystřídá.

Schéma postupu u bezvědomí:

Oslovení – dotyk, zatřesení - mírný záklon hlavy (předsunutí čelisti) – kontrola dechu (10 sek.) – 5 umělých vdechů – 15 stlačení hrudníku – 2 vdechy – 15 stlačení (celkem 4-5 cyklů vdech:stlačení) – voláme 155 – pokračujeme v poměru 15:2 dokud nás někdo nevystřídá.

Podklady pro odpovědi na dotazy studentů

Dítě = 0-15 let (0-28 dnů = novorozenec, 28 dnů – 1 rok = kojenec). Z hlediska zjednodušení je postup při resuscitaci odlišný u novorozence – (postup není v těchto materiálech popsán, protože se s ním laik prakticky nesetká), postup u kojence (do 1 roku) a u dítěte (nad 1 rok). Vzhledem k veliké rozměrové variabilitě dětí od 1 do 15 let, je třeba přizpůsobit sílu vdechu i stlačení velikosti a konstituci dítěte.

Významné odlišnosti od resuscitace dospělých: Příčina zástavy srdce u dětí je, že se předtím dusí (vdechnutí cizího tělesa, infekce dýchacích cest, alergie, úraz…). Srdce je téměř vždy naprosto zdravé, mladé a hlavní problém je nedostatek kyslíku. Proto resuscitaci dítěte zahajujeme 5 umělými vdechy a pokud jsme sami, resuscitujeme 1 minutu před tím, než zavoláme 155. Může se stát, že se nám podaří tímto úvodem dítě rozdýchat, probrat, zrušit vlastně příčinu dušení. Více http://wiki.zdrsem.cz/wiki/MUDroviny – první minuta resuscitace. Další odlišnosti platí hlavně pro kojence do 1 roku – bolestivý podnět provádíme štípnutím na vnitřní stranu paže – a záklon hlavy neprovádíme z důvodu možného poškození krční páteře a měkkosti a poddajnosti dýchací trubice – přílišným záklonem se může ucpat. Hlavičku dáváme do roviny a dýchací cesty zprůchodňujeme zdvihnutím bradičky 2 prsty směrem nahoru.

Lapavé dechy (pomalé cca 1 dech/10 sek., obvykle doprovázené mručením, u dětí je výrazné i zatahování kůže v oblasti nad klíčními kostmi a prsní kostí) nejsou dostatečné, nedochází při nich k dodávce kyslíku do plic. V přítomnosti lapavých dechů vždy resuscitujeme.

Můžu dítěti resuscitací ublížit? Dítě, které potřebuje resuscitaci je v tu chvíli mrtvé a nelze mu víc ublížit, resuscitací mu vždy pomáháme! Ano, po resuscitaci bývají občas poranění nejčastěji v oblasti hrudníku (žebra, plíce, prsní kost).

Jak poznám, kolik do dítěte vdechnout? Neroztrhnu ho? Objem vdechu by měl být cca 10 ml/kg váhy dítěte, což je v podmínkách laické resuscitace nezměřitelné a neuhlídatelné. Obecně lze říci, že se řídíme konstitucí dítěte, zdvíháním hrudníku/bříška, vdech by měl jít lehce, pokud začíná vzrůstat odpor (protitlak) v dýchacích cestách dítěte, je to náš pomyslný strop. Vždy je potřeba se hlídat, abychom do dítěte vdechovali méně, než je náš dechový objem.

Musím držet hlavičku v záklonu, když stlačuji hrudník? Ne, při masáži stejně dítě nedýchá, hlavičku mírně zakláníme před umělým vdechem.

Musíme volat ZZS, když se dítě probere z bezvědomí/po resuscitaci? ANO! Vždy, když dítě, které má být normálně bdělé, je ve snížené úrovni vědomí (ve smyslu BORCE), nebo které je dokonce po resuscitaci, je potřeba volat 155.

 

Metodika pro lektory

Je dobré v úvodu tématu zdůraznit odlišnosti od resuscitace dospělých a jejich důvod.  Před výkladem teorie je vhodné ukázat celý postup u bezvědomí, 3 cykly resuscitace a volání na záchranku – SPRÁVNĚ lektorem. Účastníci pak sami popisují, co viděli. K praktickému nácviku je potřeba počítat nejméně 2-3 min/1 účastníka/1 resuscitační panenku. Zvukovou nahrávku TANR – resuscitace dítěte lze použít ke zopakování/povzbuzení účastníků (i neškolení laici to zvládnou pod taktovkou vyškolených dispečerek). Lapavé dechy by měl předvést lektor, nebo pustit ukázku na videu (Bondi beach – cpr) Ke zopakování resuscitace lze použít mikrosimulaci „Dusí se ti dítě!“. Lektor vloží resuscitační figurínu účastníkovi do rukou se slovy: „při jídle náhle začalo kašlat, dáví, sípe, dusí se…“, účastník zpravidla reaguje vypuzovacími údery mezi lopatky. Lektor pokračuje:…“přestává kašlat, modrá, upadá do bezvědomí, je hadrovité…“, účastník zahajuje resuscitaci umělými vdechy, pokračuje minutou resuscitace, volá fiktivně 155 a vrací se k resuscitaci. Mikrosimulaci ukončuje lektor. Tuto mikrosimulaci lze provádět paralelně podle počtu resuscitačních mimin. 1 lektor zpravidla uhlídá opravdu kvalitně max. 2 resuscitace.

Autor Hanka Středová