Krizová intervence

Z Metodika
Přejít na: navigace, hledání

Krizová intervence je odborná metoda práce s člověkem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Snaží se minimalizovat pocity ohrožení, objevit a posílit schopnost člověka vyrovnat se se zátěží tak, aby jeho adaptace posílila jeho růst a integritu a aby se pokud možno předešlo negativním, destruktivním způsobům řešení situace.Krizová intervence je speciální dovednost, k jejímu zvládnutí je třeba projít výcvikem., Mgr. Lucie Zapletalová, tf.jcu.cz, [1]. Následující text se zabývá krizí v kontextu zážitkového kurz první pomoci. Autoři Jan Ptáček a Robert Pleskot

Možnost krize na kurzu

  • První pomoc se dotýká hraničních témat - smrti, ztráty blízkých, ztráty soběstačnosti. Motivace ke studiu první pomoci mohla vzniknout na základě silné životní zkušenosti. Nikdy nevíš co účastníci prožili dříve a co konkrétního pro ně může znamenat věta, kterou řekneš. (Vtip o motorkářích nemusí být vtipný pro někoho komu se zabil přítel na motorce...)
  • Zážitková výuka pracuje s emocemi. Vyznění a síla zážitku je určeno vnitřním stavem každého účastníka. Snaha o velké divadlo může přinést velké problémy.
  • Krize je vždy subjektivní podle měřítek toho, kdo jí prochází. Ber to tak jak to účastník podává a nesnaž se věci bagatelizovat.
  • Základem je bezpečné prostředí. To je třeba budovat od začátku kurzu:
    • Přiznat náročnost cvičných situací a jejich působení na psychiku člověka.
    • Zdůraznit dobrovolnost a možnost vystoupit z programu kdykoliv, bez nutnosti to zdůvodňovat.
    • Jasně deklarovat, že jsme k dispozici v této věci jak v rámci programu tak i mimo něj. Je vhodné to během kurzu zopakovat a hlavně opravdu k dispozici být.

Jak to vypadá

  • Záleží na hloubce aktuálního stavu. Pozorujte chování skupiny a všímejte si změn chování a reakcí na situace (simulace, popisované situace, obrázky, historky,...).
  • Zdravý člověk má propojenou trojici myšlení-emoce-dělání dohromady. Divné chování je obvykle projevem rozpadu tohoto spojení. Neschopnost komunikace a jednání znamená závažný stav.
  • Navenek můžeme pozorovat:
    • změnu chování oproti předchozímu (zmlknutí, stažení se do sebe, nebo naopak zrychlení řeči a agresivita)
    • citové projevy (pláč, smích)
    • změnu činnosti (nesoustředěnost, horečná ale nesmyslná aktivita, nebo naopak zpomalení činnosti, neschopnost se pohnout)
  • Vnitřně člověk může prožívat strach, neklid, obviňuje sebe a/nebo okolí, bezmocnost, "prázdno v hlavě" ...
  • Mezi tělesné pocity prožívané v krizi patří bušení srdce, dechové obtíže, bolest hlavy, únava ...

Co s tím

V podstatě jakákoliv reakce na krizi je normální reakcí na nenormální situaci (pro tohoto konkrétního člověka). Podpořte účastníka v tom, že to co se mu děje je normální v dané situaci a že rozhodně není blázen. Emoce jsou součástí krize. Přijmi je, jsou v pořádku. Pomož je účastníkovi pojmenovat (“Vidím, že jsi hodně smutný.”)

Základní doporučení:: K člověku se chovejte jako k plachému koni: Přistupujte zepředu, pomalé pohyby a uvědomujte si především vlastní  neverbální projevy. Tón hlasu, hloubka, rychlost hlasu, mimika. Obsah sdělení je daleko podružnější (schopnost přijetí informace je minimální - cca 7%). Pracujte s vlastní úzkostí: Nasadit hlas níž a zpomalit dech. Důležité je být v kontaktu. "Jsem tu s vámi, už jste v bezpečí"

  • Pro rozhovor s účastníkem si najdi bezpečné klidné místo, kde nebudeš rušen. Pokud je to nutné uprav program kurzu, uvolni si čas na nerušený rozhovor.  Účastníci situaci pochopí,  vzroste důvěra v profesionalitu týmu.
  • Vlastní KI je otázka nejzkušenějšího člena týmu, ale práce s psychickou bezpečností je týmová záležitost - pokud máte možnost raďte se s ostatními členy jak na ně účastníci působí, jak se chovali po náročném programu. Navzájem se informujte , sbírejte střípky(“účastníkovi XY umřela minulý týden babička...”).
  • Věř si: Víra v to, že tvoje krizová intervence pomůže je základní předpoklad úspěchu.
  • Kontakt: Mezilidský kontakt je to co v KI léčí. Jde jen o to s tím člověkem být tam kde teď je. Nic dalšího neřeš!
  • Sedni si šikmo k účastníkovi, aby pozice nebyla konfrontační a zároveň umožňovala dobrý oční kontakt.
  • Akceptuj toho člověka takového jaký je. Nesuď ho ani nehodnoť.
  • Neřeš - pochopit účastníka v krizi není součástí krizové intervence. Právě naopak - zhorší to tvojí práci, když se o to pokoušet budeš.
  • Ticho není špatně. Přítomnost a mlčení vybízí k navázání komunikace. Na tebe to může působit špatně, když nic neříkáš, ale je možné klidně mlčet - často to pomůže účastníkovi zformulovat co chce říci on.
  • S fyzickým kontaktem opatrně - může působit různě. Od ruky po rameno je obvykle vnímán nenásilně. Nabídněte dotyk a nelekněte se, když je aktivně přijat. "Rodičovská" náruč je hojivá.
  • Čas od času shrň co účastník řekl a jak vnímáš to co se děje. Zeptej se co by mu teď konkrétně pomohlo.
  • Řešení nehledej - má ho vždy účastník - my ho pouze pomáháme nalézt.
  • Malé kroky kupředu. Domluvit se na tom co bude dál v nejbližších hodinách/dnech.
  • Neboj se volat o pomoc zkušenějším, předej účastníkovi kontakt na krizové centra.

Kontakty

Abecedně řazený seznam kontaktů na krizová centra v České republice

Krizová zařízení s psychiatrickou službou:

RIAPS, Chelčického 39, Praha 3, 222586768, linka důvěry 222580697,
Centrum krizové intervence při PL Bohnice, Ústavní 91, Praha 8, 22201666, 110
Krizové centrum Brno při FN Brno- Bohunice, Jihlavská ul. , Brno, tel. 532232078
Krizové odd. při DPS Ondřejov pro pacienty s psychotickým onemocněním, Medkova 2, Praha 4, 2561227944, 777612279
FOKUS – krizová služba (telefonní a výjezdová služba), 777800983