Zobrazení zdroje stránky Tvorba, uvedení a rozbor simulace

''Autoři Ptáček Jan a Robert Pleskot'' 

Simulovaná situace ohrožení života  nebo zdraví („simulace“) je bezpochyby nejznámější a asi nejsilnější zážitková technika používaná na kurzech první pomoci. Cílem simulace je vždy motivace k dalšímu studiu a nácviku.

== Plánování ==

S ohledem na možnou sílu zážitku je dobré každou simulaci dobře
promyslet. Čím větší simulaci chystáte, tím více byste se měli zamyslet než
se do toho pustíte.

Vždy si předem (nejlépe písemně) formulujte proč simulaci děláte. Bez jasného cíle nebude výsledek dobrý.

Smysl simulace je zážitek, nikoliv naučení konkrétního tématu. Výsledek je závislý na fázi kurzu a stavu účastníků. Pokud neproběhl nácvik (případně lehčí simulace) nelze očekávat vytvoření dobré paměťové stopy u většiny účastníků. Naopak může dojít k vtisknutí špatně provedeného postupu. 

=== Cíle ===

:Chci něco naučit a motivovat k učení?
:Dril základních dovedností?
:Ukázat situaci v reálu?
:Vyzkoušet si probrané?
:Nachytat, připomenout, že nikdy nevíme co přijde ?

Zamyslete se také nad tím jestli váš cíl ve skutečnosti není jeden
z „oblíbených“, ale nevhodných cílů:

:Dokázat, že to pořádně neumí („dám jim to sežrat“)
:Ukázat jim, že to může být pořádné maso. A že to umíme připravit.
:Bude to legrace
:Potřebujem „jen něco“ vložit mezi teorii
:Chceme vyzkoušet kolik toho zvládnou („testování nosnosti mravence naložením cihly“)

=== Čas, dramaturgie ===

• Příprava - dostatek času vzhledem k schopnostem a zkušenostem
lektora to celé připravit.

• Realizace - prostor v rámci scénáře kurzu - nebudeme tu do noci?
nezničí to účastníky pro následující část programu? Jak dlouho bude
trvat přesun na místo simulace?

• Rozbor - stihneme to adekvátně rozebrat? Zpracování zážitku -
nevypouštíme účastníka po traumatické simulaci jen tak do světa
(konec dne, konec kurzu)?

=== Účastníci ===

• Mají adekvátní znalostí a schopnosti a úroveň simulace
je bude dále rozvíjet. Náročná situace plná neprobraných témat je pro
účastníky demotivující!

• Mají na to účastníci fyzicky a psychicky? Jak budou vypadat po
předcházejícím programu?

• Oblečení/Vybavení - mají adekvátní oblečení/další vybavení pro dané
počasí a místo.

=== Lektoři ===

• Zvládnu to sám? Potřebuji někoho na pomoc s přípravou? Mám
dostatek zkušeností zvládnout rozbor? Zvládnu úroveň psychické
zátěže rozebrat? Mám dost pozorovatelů při komplikovaném scénáři?

=== figuranti ===

• Mám jich dost? Mají adekvátní oblečení (na umazání/roztrhání?)
Zvládnou zahrát danou roli?

=== Potřeby, rekvizity ===

Maskování, cvičné lékárničky, telefony pro účastníky,

Místo - zejména jeho bezpečnost - silnice, skály, střepy, stříkačky, psi,
lidi, kluzko, tma...

Pravidla simulací - znají je figuranti i zachránci?


== Příprava simulace ==

*Rozdělení do skupin
*Zadání pro figuranty
*Maskování
*Rozvedení na místa (oddělit místně nesouvisející děje a skupiny)
*Kontaktujte linku 155, uveďte kde a kdy pořádáte simulaci
*Organizace zachránců – jasně sděl kdo (figuranti, zachránci), kde
(místo), kdy (čas), s kým (skupiny), v čem(oblečení), jak dlouho bude
simulace trvat (zahájení, ukončení)

== Rozdělení do skupin ==
Velikost skupiny a výsledný poměr figurant/zachránce velmi ovlivňuje efekt simulace. Optimální je vždy 1/1 (popřípadě u velmi zkušených více/1). Každý by si měl užít akce. Účastníci, kteří stráví celou simulaci hledáním zcela ztraceného (ve skutečnosti virtuálního) pacienta) zažijí minimum a jsou zbytečně frustrováni vyprávěním kolegů narazivších náhodou na figuranta. 

Je lépe scénu provést třikrát pro 4 zachránce než jednou pro dvanáct. Při opakování scény jsou velké nároky na organizaci a motivaci figurantů, ale stojí to za námahu. 
=== Zadání pro figuranty ===

Kvalitně zahranou roli vyžaduje především znalost role – herecké
zkušenosti jsou podružné. S velkou většinou závažných stavů se nikdo
ze „figurantů“ nesetkal a proto je klíčové dobře popsat a ukázat jak mají roli
zahrát.

Popisujeme-li figurantovi jeho roli, musíme jasně říci co cítí, jak se chová.
Informace "bolejí tě strašně zuby" je nedostatečná. Figurant hovorovým
tónem oznámí: "jo, bolí mě to" bez jakékoliv herecké akce.

Lépe je říci: "Bolí tě celá půlka čelisti, žahavá bolest ti každou chvíli
vystřeluje od tváře k uchu. Jsi vyčerpaný, bojíš se každé další chvíle." Popis
doprovodíme vlastní hereckou akcí ((schoulené držení těla, bázlivý dotyk
bolavého místa, neschopnost se soustředit na rozhovor.

Připravte si písemně v bodech shrnutí co chcete figurantům sdělit.
Převyprávějte jim to vlastními slovy, ale na závěr znovu přečtěte osnovu
v bodech.

Na co myslet:

Příběh a role v něm pro figuranty i zachránce (používáme skutečná
jména) Někdy je příběh pouze “obsažen” v situaci, nevyprávíme ho.
Každý ze figurantů se dozví jen “svoji” část. Příliš informací z příběhu
může figuranta zmást.

'''Nezdůraznit diagnosu ani sobě, natož figurantovi'''

Popisovat příznaky v tom pořadí, ve kterém je bude figurant sdělovat,
zdůraznit na konec ty nejdůležitější

• Pokud je ve scénáři změna stavu v průběhu děje, je vhodné aby
figurant nechal dostatečný čas pro zachránce („Počítej v duchu do
30 a pak přestaň reagovat“. „Až zavolají záchranku začni se pomalu
probírat“.)
¨
• Nechat je se vžít „fakt Vás hodně bolí břicho“

• Pozor na „tajenky“ (informace na které se musí záchranář zeptat),
nezdůraznit je figurantovi příliš, být smířen s tím že někdy „tajenka“
zapadne. Není vhodné říci „vy jste na to nepřišli“


== Průběh simulace ==
• Jak hrají figuranti? Pochopili zachránci zadání(roli)? Zapisujte si
jednotlivé chyby a klíčové události.

• Pokud simulace probíhá jinak než jste plánovali vnímejte co se opravdu děje. Budete reagovat na skutečnou událost, nikdy ne na Vaše plány. Později hledejte, jak to příště
zadat lépe. Nehledejte chybu na straně účastníků.

• Bezpečnost - neustále hlídáme okolí kvůli bezpečnosti figurantů i
zachránců - při simulaci mají “tunelové vidění” a např. projíždějící auto
snadno přehlédnou.

• Jasným předem domluveným způsobem (např. příjezd záchranky)
ukončete simulaci. Je velmi vhodné aby lektor v ještě roli záchranáře vyslechl minimální shrnutí pacienta. 

Vždy zadejte jasnou informaci co se bude dít dál –
jasně a stručně –  pozornost zasahujících i figurantů je po simulaci rozptýlena.

== Zpracování a rozbor ==

Uvědomte si, že zatímco pro vás mohla být simulace pouze rutinou
v harmonogramu kurzu, pro účastníka to může být jeden z nejsilnějších
zážitků v celém jeho životě. Míra náročnosti je vždy individuální a nedá se
zvenku posoudit.

=== Větrání emocí ===

Emoce, osobní prožitky - provázejí každou akci a zážitkovou obzvláště - je
třeba dát vždy prostor pro jejich ventilování – možností je vícero:

*Prostor pro spontánní sdílení - přestávka, dlouhý čas na přesun z místa simulace,...
* Sdílení ve skupinkách – zadání práce v malých skupinkách
s dostatečným prostorem i pro sdílení pocitů, zážitků,...
* Odstřižení pohybem
* Strukturovanými ("Každý řekněte jedno pozitivum a jedno negativum") nebo otevřenými otázkami (“Tak co, jak to šlo?“ “Jaký z toho máte dojem/pocit?”) pro celou skupinu a prostorem odpovědět
* Samostatným prostorem pro každého (“kolečko” ve skupině)
* [[Teploměr]] konfrontuje náladu účastníků s náladou skupiny, vhodný pro zahájení skupinové práce 

Vyventilování emocí spontánně mezi účastníky při přesunu je vhodné, vyjma zcela  krizové situace (úplné selhání účastníka-záchranáře; konflikt mezi účastníky; konflikt mezi účastníkem x figurantem x lektorem). V tom pořípadě je vhodné strukturovat od začátku

=== Rozbor ===

Po ventilování emocí se věnujte odbornému obsahu – co se skutečně dělo, co se mělo dělat, jak
se měla situace řešit.

Pracujte vždy s tím co se skutečně stalo. Na začátku rozboru opusťte
všechny své představy o tom, co jste chtěli na simulaci ukázat nebo naučit
a pracujte pouze s tím, co se tam dělo. Nepopírejte realitu (figurant to jinak
zahrál; účastník to myslel jinak,...)

Ptejte se figurantů na pocity, ale nenechte je hodnotit zachránce. Odborné
hodnocení má dělat lektor vedoucí rozbor, pokud se rozhodne, že je takové
hodnocení užitečné (což nebývá příliš často).

'''Review jednoduchých simulací'''

*Co zachránce slyšel
*Co se rozhodl s tím dělat
*Co figurant doopravdy říkal
*Neuzavírat diagnozou pokud to není nutné

'''Review složitějších simulací'''

Kolečko emocí – sdílení pocitů. Pokud jsou chyby veliké (ztráty pacientů,
í konflikty mezi zachránci), je možné provést kolečko kdy každý řekne jedno
pozitivum '''Co se nám povedlo''' a jedno negativum '''Co příště udělám lépe''')

Nevyvolejte konfrontaci lektor x zachránce, vysvětlování, zdůvodňování -
není to zkoušení, je to forma výuky. 

Zabraňte konfrontaci figurant x zachránce („já jsem to říkal“ „ne já jsem se
ptal na něco jinýho“) Lze zdůraznit problém očitého svědectví (plný sál psychologů, ale nikdo 
není schopen popsat právě proběhlou událost)

Zachránci (jak jsem to skutečně udělal, jak radši udělám) Zabraňujte omlouvání reality.

Možná struktura:

*První krok. Nebezpečí musí být reálná, nefrustrujte účastníky vymýšlením "možnosti uklouznutí po slimákovi"
*Seznam všech figurantů
*Druhý krok pro jednotlivé figuranty – shrnutí, rizika, plán co s ním dělat
*figuranti („Jak jsi se cítil jako zraněný člověk v té situaci, jak to
na tebe působilo?“)
*Shrnutí celkové. Výstupem by mělo být spíše doporučení pro budoucnost než shrnutí chyb

Zklidnit emoce je někdy možné závěrečným kolečkem, teploměrem, ... ale neopakujte ve stejném rozboru již použitou techniku.

== Fáze úklidu ==

Je nutné uklidit materiál. Zhodnotit výsledek a zformulovat doporučení pro další uvedení simulace. Pokud byl rozbor dramatický a jeden nebo více účastníků prošli krizí, je potřeba zvážit a provést krizovou intervenci.

''Autoři Ptáček Jan a Robert Pleskot'' ¨




[[Kategorie:Zážitková pedagogika]]
[[Kategorie:2013]]
[[Kategorie:Bez korektury]]¨