Stabilizovaná poloha
Autoři Robert Pleskot a Kristýna Schnáblová
Obsah
Metodika
Cíl tématu
Metodika a dramaturgie
Interaktivní prvky/nácviky/simulace
Pasti
Obsah
Osnova výkladu
Výklad pro studenty
Shrnutí
Časté lstivé otázky studentů
Rozšiřující obsah pro lektory
Souhrn pro studenty
Stabilizovaná poloha je jakákoli poloha na boku, z níž není snadné se překulit, hlava je lehce v záklonu podložená rukou, aby případně bylo kam zvracet a člověk to vzápětí znovu nevdechl. Je to poloha určená pro zotavení (například vystřízlivění) a situace, kdy potřebujeme bezvědomého na chvíli opustit. Dáváte-li kohokoli do stabilizované polohy, musíte si být jisti, že dýchá a dýchání i nadále kontrolovat. Okamžité přetočení do stabilizované polohy je vhodné pokud neoslovitelný bezvědomý začíná zvracet.
Dramaturgická poznámka pro lektora
Stabilizovaná poloha je ideální polohou pro většinu poruch vědomí. Bohužel nelze v prvních vteřinách odhadnout, koho touto polohou naopak definitivně odepíšeme. Používání této polohy ihned, vždy a všude je velmi urputným mýtem první pomoci. Nenechte se strhnout k výkladu stabilizované polohy během prvního probírání postupu u bezvědomého.
Výklad pro studenty
Skripta str 23
Naprostá většina z nás si už ze školy pamatuje, že „bezvědomé lidi jest vhodno do stabilizované polohy otáčeti“. Navíc přiznejme si to – pohled na člověka úhledně položeného na boku, s rukou pod hlavou je mnohem příjemnější, než na někoho rozvaleného uprostřed chodníku na zádech. Vypadá totiž skoro jako by klidně spal. Co na tom, že srdce se mu zastavilo ještě než byl kolemjdoucími takhle hezky uložen. Nebo na tom, že ještě chvíli dýchal, a pak přestal, aniž by si toho někdo všiml. Vždyť takhle na boku vypadá docela přirozeně a v pohodě. Možná ale, že resuscitace by mu byla pomohla o něco víc.
V čem je tedy problém? Jsou totiž chvíle, kdy stabilizovanou polohou člověka prostě dorazíte. Jaké jsou základní předpoklady pro to, abyste o přetočení člověka na bok vůbec uvažovali? Musíte si být především jisti, že normálně dýchá (zjistíte nejlépe u člověka ležícího na zádech se zakloněnou hlavou). Máte-li v tomto směru jakoukoli nejistotu, stabilizovaná poloha je hodně špatný nápad.
Stabilizovaná poloha má v první pomoci své pevné místo. Je dobré do ní umístit každého bezvědomého, kterého musíme opustit, jdeme-li například hledat pomoc. V téhle podobě nehrozí udušení zapadnutím jazyka, ani utopením ve vlastních zvratcích (proto třeba nelze než vřele doporučit otáčení našich alkoholem zmožených přátel do této polohy:-)).
Metodika pro lektory
"Stabilizovaná poloha je dobrá vždy a všude" je zoufalý výsledek mnoha kurzů první pomoci. Přitom je zotavovací poloha velmi dobrým manévrem, který může zachránit mnoho opilých a zfetovaných.
Velkým odpůrcem této polohy je vedoucí pražského dispečinku MUDr. Ondřej Franěk. Viz: "Laici převážně převracejí zástavu srdeční na bok"
Zásadní problémy stabilizované polohy
- okamžité převalení nalezeného bezvědomého na bok po prvním lapavém dechu
- obtížná kontrola dechu narozdíl od polohy na zádech
- mylný dojem, že člověk spí, tj je v pořádku
- matoucí název - výraz "je stabilizován" sugeruje vyřešení problému, zachránění
- 100% ZNALOST a uvedení ve VŠECH učebnicích jako první reakce na bezvědomí. Podobně jako pět T se to hezky učí a název je svůdný
- žabomyší spory o tom, která z poloh na boku je ta správná a jak do ní bezvědomce natlačit
Doporučení pro nácvik
Ukažte varianty polohy na boku, vysvětlete, že cílem je poloha hlavy a těla, nikoliv "správné" postavení končetin. Zdůrazněte detaily:
- pokrčení končetin na straně ležící na zemi (stabilizace těla, uvolnění břicha)
- mírný záklon hlavy (otevření dýchacích cest)
- podložení hlavy rukou (aby bylo kam zvracet)
Postupy "jak jedině správně" otočit člověka na bok nemá smysl trénovat. Zautomatizování převracení spíše podporuje rychlé přetočení na bok v průběhu prvních deseti vteřin (když to umím rychle tak to rychle udělám) Spíše nechte cvičit studenty v nesourodých dvojicích, aby si zvláště menší postavy zkusili manipulaci s osobou těžší a větší.
Doporučení pro výuku
Zatím jsme nedošli k jednoznačným metodickým doporučením. Vcelku se shodujeme na:
- trvalé položení dýchajícího bezvědomého na bok je možné:
- při transportu
- jasné odeznívající příčině bezvědomí - opilost
- při nutnosti nechat bezvědomého bez průběžné kontroly dechu
- kromě všeobecně rozšířeného názvu používat i vhodnější "zotavovací poloha", popisného "poloha na boku" nebo drsného "poloha na blití"
- nevykládat stabilizovanou polohu před resuscitací
- vykládat stabilizovanou polohu jako součást třetího kroku je sice formálně nesprávné - bezvědomí a zvláště zvracení v bezvědomí jsou rozhodně život ohrožující stavy, ale oddělení stabilizované polohy od standartního postupu při bezvědomí je tím dosaženo
- NEPOUŽÍVAT DOPORUČENÍ "když nedýchá resuscitujeme, a když dýchá dáme do stabilizované polohy"
- okamžitě přetáčíme bezvědomého na bok při známkách zvracení (škytání, polykání, dávivé zvuky)
- před opuštěním se ujistit o normálním dýchání v čase - tj nepřetržitě měřit dýchání (30 vteřin? 1 minutu?)
- do stabilky člověka, který alespoň nějak zareaguje???
Autoři Robert Pleskot a Kristýna Schnáblová