Druhý krok - úvod

Autor Robert Pleskot, Barbara Nižnanská

Metodika

Cíl výkladu

Účastníci mají přehled, které situace řešíme v rámci druhého kroku.

Metodika a dramaturgie přednášky:

Druhý krok jako celek je miniaturní vsuvka, která předchází ukázce a přednášce o přístupu k bezvědomému. Začínáme druhý krok a účastníci by měli získat orientaci, co vše v rámci Reaguj řešíme. Vnější krvácení a cizí těleso v dýchacích cestách probíráme po základním drilu postupu u bezvědomého. Je nutné ale občas zdůrazňovat, že řešení krvácení a ucpání dýchacích cest je součástí druhého kroku - jde v nich o záchranu života v řádu minut.

Interaktivní prvky/nácviky/simulace

Jedná se jen o kratičký obecný úvod, nácviky a simulace pak neodmyslitelně patří k jednotlivým bodům Reaguj.

Pasti

Přílišné zabřednutí do souvislosti dýchání, krevního oběhu a vědomí.

Moc teorie - tento úvod většinou trvá jen minutu!

Opominutí dušení cizím tělesem (též patří do druhého kroku).

Obsah

Výklad pro studenty

Druhý krok - Reaguj. Po zajištění bezpečnosti situace přistupujete k pacientovi. Řešíte výhradně život ohrožující stavy - reagujete na zhoršený stav vědomí, poruchu dýchání a masivní krvácení. Tento krok je třeba mít naprosto zautomatizovaný v praxi, není v něm prostor na přemýšlení. V případě, že postižený komunikuje a nekrvácí, můžete přejít do třetího kroku. Základní otázkou je "Neumírá teď?".

Postupy druhého kroku

Postup při bezvědomí a provádění resuscitace

Odstranění cizího tělesa z dýchacích cest

Zástava viditelného masivního krvácení

Shrnutí

Umírá teď? Zjisti, zda reaguje a masivně nekrvácí.

Časté lstivé otázky studentů

Co když je v bezvědomí a masivně krvácí? Co mám dělat dřív?

Souběh těchto událostí (například žádná reakce na zatřesení a zároveň masivní krvácení) je vždy zdrojem zmatku v hlavách posluchačů. Dotazy jsou spíše vyjádřením vnitřních obav z opravdu neřešitelné situace ("co když bude krvácet, bude mít spalničky a na dvoře přistanou Marťani") ale objevují se v podstatě pokaždé a je vhodné na ně jasně odpovědět.

Nejčastější otázka je: "Co dělat s člověkem, který je v bezvědomí a zároveň masivně krvácí?" Doporučujeme postupovat stejně, jak to v kurzu před tím učíme - tedy jako u jakéhokoli jiného bezvědomí: Oslovení, zatřesení, silný podnět, záklon hlavy a kontrola dechu. Pokud postižený dýchá, můžeme řešit krvácení.

Zástava krvácení je předsouvána před kontrolu dechu ve válečných podmínkách, kdy spolubojovník (nebo voják sám) zastaví krvácení škrtidlem a pokračuje v boji. Resuscitovat nebude, nepřežil by zachraňující ani zachraňovaný.

V jiných než válečných podmínkách u nedýchajícího zakrváceného voláme ZZS a zahajujeme resuscitaci, tedy mačkáme hrudník.

Pacient, u kterého jsme zjistili že nedýchá, ale vytéká z něj krev, je buď vykrvácený anebo krvácení není závažné a srdce se zastavilo z jiné příčiny. Proto vždy postupujeme podle standardního postupu u bezvědomí, tj. resuscitujeme. Vykrváceného sice nezresuscitujeme, ale nic lepšího dělat nelze. Představa, že stlačováním hrudníku zhoršíme krvácení je mylná - pokud již došlo k vykrvácení, naše resuscitace je téměř neúčinná.

Rozšiřující obsah pro lektory

   

Autor Robert Pleskot, Barbara Nižnanská