Dramaturgie krátkého kurzu

Autor Kristýna Schnablová

Co nazýváme krátkým kurzem, lektoři a účastníci

Jedná se o kurz trvající maximálně jeden den (2-8h). Předpokládáme, že většina školitelů první pomoci bývá na pořádání takového kurzu sama, bez komfortu představovaného několikačlenným týmem zkušených lektorů. V případě velmi krátkých kurzů (do 3h) pomocníky nutně nepotřebujete, máte-li však nějakého, využijte ho v roli asistenta a poučeného „modelu“. U delších (4-8h) kurzů, to jde bez pomocníků samozřejmě také, ale již stojí za úvahu zařazení větší simulace nebo simulačního kolotoče. Bývá velkým přínosem, podaří-li se vám domluvit se s jedním či několika kamarády, aby vám na kurz přišli pomoci v roli figurantů.

Ne vždy je délka kurzu tím hlavním, co ovlivňuje podobu a formu celého kurzu. Je pravděpodobné, že dříve či později narazíte na problém s množstvím účastníků. Obecně čím méně, tím lépe. Jste-li na realizaci kurzu sami, ideální velikost skupiny je řekněme 6-12 osob. Má-li jich skupina více než 20, pokuste se domluvit na jejím rozdělení na dvě části. Obvykle to stojí i za tu cenu, že se délka již tak krátkého kurzu sníží na polovinu. Nemáte-li několikačlenný tým lektorů a dorazí-li vám do nějaké zasedačky 40 lidí na dvě hodiny, připravte si několik působivých videí a ukažte jim, jak vypadá resuscitace. Neříkáme, že to nemá smysl, pouze je vysoce pravděpodobné, že množství vámi vložené energie se příliš nezhodnotí. Pro velkou skupinu lidí není v krátkém čase možné v jedné osobě realizovat kvalitní zážitkový kurz.

Výhody a nevýhody krátkého kurzu

Hned na začátku je dobré si uvědomit, že pro většinu lidí představuje krátký kurz, trvající celý jeden den, asi nejdelší školení první pomoci, o kterém (kromě studia medicíny) kdy slyšeli.

Mezi výhody krátkého kurzu patří

• Výrazné zvýšení šance na opakování školení v rozumných intervalech než v případě několikadenních kurzů
• Školení se účastní i lidé, kteří by se delšího kurzu nikdy neúčastnili
• Kurz může být velmi intenzivní (na odpočinek je dost času druhý den, kdy už kurz není)
• V jedné osobě, jsou přibližně dva dny horní hranicí doby, kterou můžete rozumně zvládnout
• Omezený čas nutí lektora k optimalizaci časů („nerozkecává se“) a výběru toho podstatného, co v kurzu nesmí chybět

Mezi nevýhody patří

• Málo času
• Přirozená snaha stihnout co nejrychleji předat co nejvíce (hodnotných a zásadních!) informací, vede k tomu, že se v krátkých kurzech často vynechává to, co zabírá nejvíce času - nácviky a simulace
• Riziko vzniku „One Man Show“. Je mnohem snazší v průběhu několika hodin ohromit a nadchnout skupinu lidí vašimi znalostmi (zejména o hadech, klíšťatech a jiné havěti), historkami (typu černá kronika) a pestrým výběrem videí, než se je pokusit smysluplným způsobem opravdu něco naučit
• Na kurzu jste většinou sami. Existuje reálné nebezpečí, že se časem odchýlíte od aktuálních standardů první pomoci (nebo budete tvrdit nějakou úplnou hloupost), a budete pevně věřit, že vaše tvrzení jsou ta jediná pravá a nebude, kdo by vám to vyvrátil.

Pár otázek, které napoví, zda se opravdu snažíte dělat dobré kurzy

• Kolikrát během vašeho kurzu musí každý jednotlivý účastník vstát ze židle a něco udělat?

• Pokládáte účastníkům otázky? A odpovídají vám na ně? Ptají se oni?

• Jak často vlastně v průběhu kurzu potřebujete někoho z účastníků (změnilo by se něco, pokud by tam vůbec nebyli)?

• Projde si každý váš účastník osobně přístupem k bezvědomému pod vaším přímým dohledem? Kolikrát účastníci vidí správný postup „borce“ v různých kontextech?

• Zkusí si každý účastník kurzu osobně resuscitovat (alespoň několik cyklů) pod vaším přímým dohledem?

• Nestává se vám, že na kurzech často mluvíte o tom, co byste v dané situaci dělali, aniž to současně ukážete? (Větu „No a teď byste k němu přišli, oslovili ho, dvěma rukama mu zaklonili hlavu a zkontrolovali, zda dýchá?“ lze opravdu v téměř stejném čase předvádět současně na dobrovolníkovi z řad účastníků.

• Kdy naposledy jste zabrousili na nějaké pokud možno spolehlivé stránky o první pomoci? Podívali jste se, zda nejsou nové „Guidelines“ pro poskytování první pomoci, šli sami na nějaký seminář či kurz, kontaktovali nějakého lékaře, kterého znáte, abyste si ověřili svá tvrzení…

Motivace účastníků

Čím kratší je kurz, tím méně máte času na jeho rozjezd. Nemůžete si příliš dovolit nějaké postupné zapojování lidí do dění. Má-li se opravdu jednat o zážitkový kurz, kterého se lidé účastní, nejen ho pozorují, tak vám nezbývá než je „hodit do hluboké vody“ hned na začátku. S některou skupinou to jde snáze, s jinou méně. Do jisté míry to však jde vždy, dokonce i v případě, že se lidé vašeho kurzu neúčastní dobrovolně. O úspěchu (nejen kurzů) rozhoduje většinou prvních pár minut. Věnujte jejich přípravě péči, kterou potřebují. Co můžete lidem v prvních minutách říci?

• Je-li zřejmé, že být na vašem kurzu je pro ně pouhá povinnost, netvařte se, že o tom nevíte. Přijměte jednou větou tuhle skutečnost (rozhodně se však za to neomlouvejte) a navrhněte, ať na to pro tuto chvíli zkusí zapomenout.
• Řekněte, že je vám jasné, že naprostou většinu věcí, o kterých se budete dnes bavit vlastně vědí (oni si to totiž beztak myslí, takže tvrdit jim opak je netaktické). To co nám ale (často přidávejte sebe do skupiny, o které mluvíte, tj. „my“ ne „vy“) většinou v kritické situaci chybí, je schopnost rychle vymyslet, kterou z těch všech věcí, které známe použít teď a co potom.
• Kurz je zcela výjimečná příležitost vyzkoušet si řadu věcí nanečisto, ne až ve skutečném životě, kdy se omyly napravovat občas vůbec nedají.
• Dělat na kurzu chyby je skvělé, je to vlastně to nejlepší, co je možné udělat. Uděláte-li něco zcela správně, maximálně jste se právě ujistili, jak jste dobří. Uděláte-li to špatně, příště už to s velkou pravděpodobností nezopakujete. A na rozdíl od skutečného života tím rozhodně nikomu neublížíte.
• Jediná opravdová chyba je neudělat nic.

Obsah kurzu

Základní myšlenka krátkých kurzů zní, že méně je často více. Zejména v případě množství témat, která v kurzu zazní. Každý takový kurz by měl nicméně obsahovat

• Motivace účastníků
• Tři kroky - obecný postup první pomoci
• První krok – zaměřený zejména na bezpečnost zachránce a zajištění situace, aby se problém neopakoval
• Druhý krok
  • Přístup k bezvědomému (včetně nácviků). Postup může být velmi zjednodušen (není rozhodně třeba zavádět „borce“, ale dva momenty neodpovídá – zakláním hlavu a držím ji zakloněnou a nejsem si jistý, že dýchá – 155 – masáž hrudníku jsou klíčovými sděleními celého kurzu.
  • KPR (včetně nácviku)
  • Vnější masivní krvácení (není-li dost času, stačí verze „vytáhnu z kapsy rukavici, zmáčknu to přesně tam, odkud krev teče, a držím“)
• Vhodné je ještě zařazení dušení cizím předmětem
• Možná témata na doplnění - Volání 155, autonehoda coby samostatné téma,…

Cíle kurzu

Následující seznam shrnuje to základní, co je vhodné lidem na kurzu stále opakovat. Vyšších cílů netřeba.

• Jediná opravdová chyba je neudělat nic
• Rozhlédněte se, než někam vběhnete
• Nikdy se nebojte se zavolat 155
• Postup oslovit-zatřást-zaklonit hlavu-držet hlavu v záklonu-zjistit zda dýchá-zavolat 155-resuscitovat je univerzální, následujte ho u každého „zdásebezvědomého“, kterého potkáte, pokud vás v jeho průběhu sám nezarazí. S výjimkou nebezpečných situací neztrácejte čas zjišťováním „proč“.
• Nevíte-li, proč člověk někde jen tak leží, zakloňte mu hlavu, držte ji v záklonu a zavolejte sanitku
• Nejsi-li si jisti, zda někoho resuscitovat, zkuste mu prostě zmáčknout hrudník – nebrání-li se, pokračujte (a volejte 155)
• Krvácení zastavíte tlakem v ráně

Základní praktické výstupy kurzu

• Každý účastník si osobně projde alespoň dvakrát postupem přístupu k bezvědomému a x-krát správný postup vidí.
• Přibližné zvládnutí techniky resuscitace (v případě hodně krátkých kurzů bez dýchání)

Scénář kurzu

Čím kratší kurz chystáte, tím vzrůstá důležitost kvalitně připraveného scénáře. Zatímco u několikadenního kurzu neznamená půlhodinový či i delší skluz většinou žádný zásadní problém, v případě tříhodinového to už problém je. Čím více si toho dokážete na kurz předem připravit, tím více prostoru vám zbude na řešení nepředvídatelných situací.

Obecné rady pro tvorbu scénáře

• Stanovte si předem témata, která součástí kurzu být musí a také ta, která zařadit chcete, ale v případě potřeby vynecháte.
• Počítejte již při tvorbě scénáře s nutnými pauzami. Dospělí lidé zvládnou obvykle bez potíží 90ti minutové bloky, neplánujte bez přestávky rozhodně nic delšího než dvě hodiny. Délku přestávek přizpůsobte množství účastníků, kuřáků a kafařů mezi nimi a také kapacitě místního sociálního zařízení. Ze zkušenosti jsou dobré pauzy 10-15 minut. Pětiminutovky obvykle vedou k lehké frustraci několika přítomných dochvilných jedinců, zatímco reálné pauzy jsou nakonec stejně desetiminutové. Jsou-li vašimi účastníky děti, zvažte o něco větší frekvenci (5-10 min) přestávek. Minimálně prvních 10 a posledních 15 minut kurzu neplánujte nic. Většinou kurz nezačne včas a na konci je rozumné mít volný prostor na dotazy, téma na přání nebo prostě jen rezervu pro případ, že se vám něco protáhne. Je dobré mít předem v zásobě také něco „pro případ, že všechno klape až moc dobře“ – nějaké vtipné, poučné video, mikrosimulaci atd. Přestože se může zdát, že z tříhodinového kurzu vám tenhle přístup předem sebere půl hodiny, opravdu se to vyplatí. Koneckonců v rámci jednoho dne prostě nemůžete lidem sdělit všechno, dokonce ani skoro všechno. Je tedy zhola zbytečné někam spěchat, jen to kazí dojem z kurzu.
• Dejte lidem prostor se ptát. Jednodenní kurz je příliš krátký na to, aby obsáhl všechna témata, která se obvykle přednáší v případě delších kurzů. Je dobré si uvědomit, že mnohdy právě tato „okrajová“ témata, která vynecháváte, jsou těmi, která vaše účastníky zajímají nejvíce. A pokud jedním z cílů vašeho kurzu je spokojený účastník (ten sice obvykle tuší, že nácvik resuscitace je opravdu důležitý, na druhou stranu s klíštětem a bolestí hlavy se setkává řádově častěji), je dobré si na každém kurzu vyhradit alespoň deset minut pro dotazy. Má to ovšem svá rizika. To hlavní spočívá v tom, že účastníci bývají schopni se ptát téměř na cokoli a nezbývá, než s tím počítat. Nejméně stejně důležité jako umět zodpovědět většinu obvyklých dotazů, je schopnost říci ve správnou chvíli „nevím“ (je-li prostor, třeba slíbit a splnit zjištění požadované informace) nebo „tenhle dotaz se myslím už příliš vzdálil tématu první pomoci“. Není od věci si „zvídavé dotazy“ psát a průběžně si k nim dohledávat odpovědi. Časem zjistíte, že se velká většina otázek opakuje stále dokola.
• U kurzu kratšího než tři hodiny není pro zařazení velké simulace (například autonehody) prostor. U delších kurzů to již možné v principu je. Pokud však nemáte k dispozici figuranty a rozhodnete se využít část účastníků, objevuje se problém, že u krátkých kurzů není prostor na prostřídání rolí zachránců a zraněných. Ti, na které se v jediné větší simulaci na kurzu nedostane role zachránce, mohou být hodně zklamaní, a to i tehdy, pokud se vám sami nabídli jako dobrovolníci.
• Doporučujeme nedávat do jednodenního kurzu příliš mnoho témat (nad rámec témat jmenovaných v části „Obsah kurzu“), ale zařadit spíše další opakované nácviky druhého kroku a malé simulace vůbec, samozřejmě tak, aby účastníkům nepřišlo, že se opakuje stále to samé. Je dobré mít neustále na mysli, že to hlavní, čím by měl být váš kurz výjimečný, je možnost věci si osobně vyzkoušet a zažít. Teorii, kterou kurz obsahuje, si může každý přečíst na vývěsce v podstatě v každé druhé tramvaji.

Příklad scénáře

Čas	Trvání	Osmihodinový kurz - příklad scénáře
08:00	60	Příjezd na místo, prohlídka prostor, příprava místa k přednášení
09:00	10	Začátek kurzu, časová rezerva
09:10	20	Úvod, představení (jméno, zkušenosti, očekávání), praktické informace o průběhu kurzu
09:30	05	Motivace účastníků, pravidla simulací
09:35	05	Úvod do simulace, odchod simulantů ven nebo kam je pošleme
09:40	15	Simulace „Bezvědomi“, teče mu krev z nosu („jste tu sami a někdo tam leži“)
09:55	15	Rozbor simulace – v podstatě jen kolečko dojmů, pocitů (dotazy na konkrétní řešení situace odkazujeme na další část kurzu)
10:10	05	Představení tří kroků
10:15	15	1. krok (využívat téma DN)- včetně MÚ poranění páteře (které jinak není součástí kurzu)
10:30	10	Pauza
10:40	30	2. krok – přístup k bezvědomému (zatím bez KPR)
11:10	30	Nácvik 2. kroku, různé varianty
11:40	15	Dušení cizím tělesem (ideálně ukázka s „dítětem“)
11:55	05	Dotazy před obědem
12:00	90	Oběd
13:30	15	„Stabilizovaná poloha“ (zvrací – patří na bok, jinak zdůraznit spíše nevýhody), krátký nácvik zaměřený v podstatě jen na ujištění lidí, že i žena dokáže převalit chlapa:-)
13:45	20	Nácvik druhého kroku – buď mikrosimulace 1:1 nebo hraje postupně sám lektor před všemi účastníky z nichž pokaždé jeden předem určený zasahuje. Po každé „sehrávce“ následuje stručný rozbor. Například: Mdloby Ležící na břiše povrchově dýchá, po případném otočení na záda dýchá až po záklonu Dušení cizím předmětem Zhroucený na židli nedýchající Opřený o zeď s hlavou v předklonu obtížně, ale zcela pravidelně dýchá, při položení na zem začíná po chvíli zvracet Křeče, po křečích začíná dýchat sám,…
14:05	10	KPR úvod
14:15	40	KPR nácvik (formu podřizujeme tomu, jak jsme materiálově vybaveni)
14:55	05	Dotazy ke KPR
15:00	15	Pauza
15:15	30	Krvácení - demonstrace lektorem nebo mikrosimulace 1:1, teorie, rizika krve
15:30	15	Téma na přání (účastníci si ho vybrali během oběda)
15:45	10	Pauza/příprava simulace
15:55	10	Vhodná videa z předem připravené složky (bez naší přítomnosti)/příprava simulace
16:05	45	Větší simulace/účastníci, kteří nejsou zraněnými ani zachránci mohou mít nějakou „samostatnou práci“ nebo volno
16:50	10	Pauza
17:00	45	Rozbor simulace
17:45	15	Dotazy a zhodnocení kurzu, časová rezerva
18:00		Konec kurzu

Tabulka scénáře samostatně

Od 15:30h dál je možné kurz libovolně krátit prostým „odstřihnutím“ zbývající části scénáře. Končí-li kurz do dvou odpoledne, bývá možné vynechání oběda. Je-li kurz ještě kratší, nezbývá než jednotlivé části kurzu (kromě přestávek) zkrátit. Ať již poměrně nebo jinak.

Komentáře ke scénáři

První krok

• Čím kratší kurz, tím více první krok zaměřujeme na první z vrcholů – bezpečnost, a to zejména bezpečnost zachránce
• Situace, na kterých přibližujeme možná rizika zbrklé záchrany, se snažíme přiblížit účastnické skupině (většina rodičů malých dětí si asi lépe představí nebezpečí vyplývající z frekventované silnice u dětského hřiště, než horský svah ohrožený opakovaným pádem deskové laviny)
• V podstatě univerzální „nebezpečnou oblastí“ jsou autonehody, na kterých se dá v rámci prvního kroku ukázat téměř vše.
• Zejména mají-li účastníci k dispozici grafickou podobu (třeba plakát na zdi) Tří kroků ZDrSEMu, není možné jim druhé dva vrcholy prvního trojúhelníku zatajit úplně. Je však možné se o nich zmínit velmi stručně. V případě krátkých kurzů bývá druhý vrchol prvního kroku (mechanismu úrazu) jediným okamžikem, kdy je přirozené zmínit riziko poškození páteře. Je možné i krátce ukázat jak se fixuje hlava. V případě třetího vrcholu (množství) stačí v podstatě jediná věta: „Hlavně se ujistěte, že víte o všech zraněných“.

Možné aktivity k prvnímu kroku/na začátku kurzu

• Na samý začátek kurzu (po motivaci účastníků, seznámení se s pravidly simulací a možná i stručném představení Tří kroku) je možné zařadit simulaci autonehody. Ať už reálnou venku s autem nebo poněkud méně působivou „jako“ verzi v místnosti, za použití imaginárního vozu (několik židlí) s kufrem (krabice s trojúhelníkem, vestou a lékárnou). Rozhodnete-li se zvolit jednu z těchto variant, je nezbytné hlídat si čas a vést následující rozbor téměř výhradně zaměřený na první krok a nenechat se účastníky zatáhnout do bouřlivé debaty na téma odřené dlaně sraženého chodce. Rozhodnete-li se takto využít simulace autonehody v počáteční fázi kurzu, je dobře zařadit jen málo zraněných (stačí i jeden) a druh zranění vybírat z toho, o čem budete následně během dne mluvit (obvykle je dobrou volbou bezvědomý člověk nebo naopak někdo komunikující, působivě leč banálně odřený). Přece jen nechcete v lidech zanechat pocit frustrace, že odchází domů, aniž by věděli, co měli dělat se „svým“ zraněným. Zvolíte-li „sehrávku“ autonehody v místnosti, můžete se zraněným vyhnout zcela (posadíte pár účastníků do „auta“ a řeknete jim, že jedou po silnici, když náhle 200m před sebou vidí, jak vyletí jiné auto za silnice. Co udělají? Kde zastaví, co si vezmou ze svého auta, než vystoupí,…).
• Asi největšími klady zařazení větší realistické simulace se zraněnými na začátek kurzu je společný zážitek a zkušenost všech (na které se můžete odkazovat celý den) a velmi pravděpodobně i výborná následná motivace účastníků. Na druhou stranu zápory (časová náročnost, udržení rozboru v mezích prvního kroku,…) jsou natolik zásadní, že ji minimálně v prvních kurzech na začátek zařazovat nedoporučujeme.

Druhý krok – přístup k bezvědomému

Téma by mělo vždy obsahovat

• Ukázku předvedenou lektorem v reálném čase (bez komentáře)
• Komentovanou, zpomalenou, ukázku
• Nacvičování přístupu k bezvědomému účastníky (možné jsou různé způsoby)
  • Jste-li sami a v kurzu je více než 6-8 lidí, je možné začít s nácviky druhého přístupu k bezvědomému tak, že vždy jedna dvojice dělá sehrávku uprostřed ostatních. Pokud kurz nebyl do téhle chvíle veden pasivně (tj. tak, že účastníkům stačilo prostě sedět a koukat) nebývá problém je do středu vytáhnout. Každopádně je vhodné to řídit tak, abyste měli přehled, kdo už nacvičoval a kdo ne. Jste-li na sledování účastníků sami, prosté rozdělení lidí do dvojic na ležící „bezvědomé“ a zachránce, vede v téhle fázi kurzu k upevňování občas dost nechtěných věcí (lidé i po několika opakováních mají v jinak jednoduchém postupu zmatek). Není možné, abyste v jedné osobě sledovali a radili všem dvojicím najednou.
  • „Instruuj si svého robota“ (vždy pro určenou trojici účastníků) - jeden účastník (nebo váš pomocník) leží na zemi, kde na něj všichni dobře vidí, další je „výkonná robotická jednotka“ plnící jen přesné pokyny třetího. Ten mu postupně dává instrukce k záchraně ležícího
  • „Každý smí udělat pro záchranu ležícího jen jednu věc“ - jeden účastník (nebo váš pomocník) leží na zemi, kde na něj všichni dobře vidí, další postupně (nejlepší je, když si sami pokaždé vyberou svého následovníka) chodí k němu, kde udělají právě jednu věc. Další už musí někdo další.

Druhý krok – resuscitace

Téma by mělo vždy obsahovat

• Krátký teoretický úvod s předvedením správného postupu
• Nácvik resuscitace účastníky (možné jsou různé způsoby)
  • Pokud máte jen jeden resuscitační model (máte-li jich více, můžete tuhle formu nácviku zařadit jen jako krátké zpestření), tak po náležitě důrazné informaci, že zahájenou resuscitaci není vhodné přerušovat, přenecháte zahájenou KPR některému z účastníků. Toho sledujete (případně poopravíte) a po chvíli řeknete, že už je unavený, ať se nechá vystřídat. Je dobré, pokud si dokážete zapamatovat, kteří účastníci si již resuscitaci zkusili a kteří ještě ne. Mějte také po ruce připravenou desinfekci a něco na čištění figuríny, pokud do ní účastníci dýchají.
  • Při předávce resuscitace je přínosné, aby resuscitující nejdříve stručně novému zachránci vysvětlil, jak má postupovat - kde má mačkat, jak hluboko, na co si dávat pozor. Každý si tak zopakuje ty zásadní věci.

Druhý krok – vnější krvácení

• Je dobré zdůraznit, že jde opravdu o krvácení ve smyslu druhého kroku (masivní, život ohrožující).
• Je vhodné u tohoto tématu zmínit velmi stručně i vnitřní krvácení, s odkazem na první krok a mechanismus úrazu.
• I v průběhu velmi krátkého kurzu je možné stihnout „reklamu“ na gumové rukavice v kapse. Pokud chceme učit tlakový obvaz, je nutné vytvořit prostor pro jeho nácvik, což většinou v krátkém kurzu nestíháme.
• Je-li trochu času, je možné zařadit simulaci 1:1 (krvácení pak obvykle maskujeme jen trochou krve, maskování stříkajícího krvácení půlce účastníků vyžaduje velké materiální zázemí a přece jen více času) nebo využijeme figuranta s namaskovaným stříkajícím krvácením (je-li nezkušený, tedy coby demonstraci (1:všechny účastníky), je-li dostatečně zkušený, je možné, aby ho postupně „zachraňovali“ všichni účastníci po jednom. Je ovšem nutné si uvědomit, že takovou simulaci nebudete mít osobně pod kontrolou. Těžko si můžete dovolit na hodinu opustit ostatní účastníky.

Materiální vybavení na kurz

• Minimální vybavení
  • Jeden lektor (vy)
  • Scénář kurzu, alespoň v hlavních bodech
  • Svačina pro vás, pití
  • Hodinky
  • Notebook (ideálně s reproduktory a dataprojektorem, prodlužovačka)
  • Soubory, které hodláte na kurzu pouštět, promítat
  • Potřebný počet karimatek (minimálně jednu), bývá možné říci účastníkům, ať si karimatky přinesou s sebou.
  • Flipchartové papíry a „Gum fix“ (taková ta „žvýkačka“, kterou se dají lepit papíry na zeď), fixy
  • Plakát ZDrSEMu „Tři kroky“
  • Resuscitační model (obecně čím více, tím lépe). Podle cílové skupiny bývá dobré mít i jeden model dítěte
  • Desinfekce a gázové čtverce (papírové ubrousky) na otírání figuríny
  • Jednorázové gumové rukavice
  • Dva obvazy
  • Odpadkový pytel (použité ubrousky či zakrvácené obvazy,…)

• Rozšířené vybavení
  • Pomocník (figurant)
  • Cvičné obvazy pro účastníky
  • Jednorázové gumové rukavice pro účastníky
  • Kvalitní resuscitační maska do autolékárničky (s nafukovacím okrajem)
  • Krev hustá (med plus potravinářské barvivo)
  • Krev řídká (voda plus potravinářské barvivo), chleba (rozžvýkaný plní roli „blitíčka“)
  • Oblečení pro figuranty (a nevhodně oblečené účastníky) na umazání
  • Papíry A4 a psací potřeby (prostě se většinou hodí)

• Top vybavení
  • Další lektor a pomocník (pomocníci, figuranti)
  • Flipchart
  • Dataprojektor a reproduktory
  • Trojúhelníky, bezpečnostní vestičky do auta, cvičné (auto)lékárničky pro účastníky i s věcmi na doplnění (obvazy, alufólie)
  • Lepší a více resuscitačních modelů, cvičné AED,…