Diskuse:Jak to dělat lépe
zmínit se o symptomatickém, kontra diagnostickém přístupu tady anebo v Proč je obtížné učit první pomoc
Kristýniných "pár otázek"
doporučení ke grantovému projektu
První pomoc je téměř nepoužívaná dovednost, která má být správně provedena ve vysoce stresujících podmínkách. Její výuka musí reflektovat tyto charakteristiky a upřednostňovat aktivní formy vzdělávání před pasivním příjmem znalostí. Zážitkový kurz neslouží k sdělení informací, ale k jejich opakovanému fixování prostřednictvím nácviku a simulovaných událostí, ve kterých je student nucen vystoupit ze své komfortní zóny. Dochází k cyklickému upevňování získaných dovedností a zvyšuje se motivace k použití nacvičených dovedností.
Výuka první pomoci je náročná pro posluchače:
Emočně - konfrontace se smrtí, obava z vlastní nedostatečnosti a nezkušenosti
Obsahově - složitá teoretická vysvětlení jednoduchých činností, malá zkušenost ve vlastním životě (nedostatek vlastních zážitků).
Formálně - praktická znalost vyžaduje velký prostor pro nácvik, opakování, zkoušení v zátěžových podmínkách a ověřování při zkoušce
Výuka první pomoci je náročná pro lektory:
Prakticky - vysoké nároky na praktické dovednosti prováděných postupů
Teoreticky – složitá struktura biologických systémů, pro výuku je nutné zjednodušení zachovávající komplexnost problematiky
Organizačně - nutná je práce v malých skupinách, optimálně s stejně vzdělanými lektory.
Vzhledem k emoční náročnosti výuky je velmi vhodná základní znalost krizové intervence
Cíle výuky
Základní důraz je nutno klást na změnu postoje. Soubor dovedností, který má posluchač ovládat, je nutno používat v kontextu neočekávané situace pod velkým emočním tlakem. Znalosti, podmiňující správné provedení činnosti, nejsou pro samotné poskytování první pomoci rozhodující. Usnadňují vštípení dovednosti a obohacují rutinní nácvik, ale sebedůvěra v schopnost první pomoc poskytnout se nezakládá na množství informací. Postoj poskytob
vatele první pomoci je především ovlivněn opakovaným použitím dovedností. Priority v oblasti dovedností je nutno stanovovat s ohledem na jejich význam z hlediska záchrany života. Časová dotace jakéhokoliv kurzu musí upřednostnit opakovaný nácvik postupu v bezvědomí a techniku resuscitace před obvazovou techniokou a improvizovaným transportem.
Prostředky k dosažení cílů
kvalitní, individuálně vedený nácvik, s dostatečnou časovou dotací pro každou činnost.
základním cílem je zvýšení důvěry v sebe sama v situacích ohrožení života
dovednosti jsou zaměřeny na život zachraňující úkony, nejedná se o výuku zdravovědy
dovednosti jsou vysvětlovány i cvičeny prakticky
dovednosti i znalosti jsou okamžitě konfrontovány v simulacích
zážitek v simulacích je ihned rozebírán
simulace je prostředek k fixaci dovedností a motivací k dalšímu studiu
simulace není forma zkoušení, příležitost prožít si možné chyby je podporou pozdějšího správného postupu
zpětná vazba lektorem je poskytována v co nejmenších skupinách
klíčové dovednosti jsou účastníkem používány v simulacích opakovaně
vzdělávací program je postaven na ročním cyklu obnovování dovedností a znalostí
Forma výuky
Optimální je pobytový vícedenní kurz. V rámci skupinové dynamiky se zvyšuje motivace jednotlivců, při opakovaném sdílení pochybností a nejistot dochází k jejich odbourávání. Přijetí zážitkových technik jako způsobu výuky je velmi obtížné až nemožné u nehomogenní skupiny bez vytvořené základní důvěry. Emoční náročnost výuky a vlastní zapojení posluchače se realizuje v bezpečných hranicích. Krátké, nepobytové kurzy prudce snižují efektivitu zážitkových technik. Může dojít i odmítnutí aktivní účasti ve snaze zachovat tradiční, přednáškovou formu výuky. Vytrácí se motivace ke změně postoje - ochotě "hrát si" a současně být opakovaně konfrontován s vlasní neznalostí. Výsledný efekt krátkých kurzů je v oblasti je nízký v oblasti nácviku a především výsledné sebedůvěry. Běžné kurzy pro laiky i profesionály se v současnosti pohybují mezi 20 - 90 hodinami. Použití simulovaných situacíi je integrální součástí výuky.
