Souhrn metodiky

Z Metodika
Přejít na: navigace, hledání

Souhrn metodiky výuky první pomoci zážitkem.

Článek je určen zkušenějším lektorům, snahou je maximální stručnost. Je pouze osnovou 100-200 hodin vzdělávání lektora první pomoci.

Hlavní problém výuky první pomoci je obava ze smrti, zásadní je vnitřní přesvědčení lektorů, že jsou schopni dané situace zvládnout. Trénink dovedností je pro lektora trvalou součástí udržení vlastní přesvědčivosti. Metodika zážitkové výuky vyžaduje krom odborných a lektorských dovedností také schopnost pracovat se skupinou a prostředím.

Cílem kurzu je vždy sebedůvěra ve vlastní schopnosti. Tvoříme postoj, motivace musí být výsledkem každé interakce se studentem. Forma výuky je především nácvik - různé formy tréninku dovedností. Nácvik je završován simulacemi, které trénují užití dovedností při stresu z neočekávaného. Nácvik je nutno soustředit na zásadní dovednosti, především postup u bezvědomí, zástavu vnějšího krvácení a odstranění cizího tělesa z dýchacích cest. Nepodstatné, avšak dobře nacvičené dovednosti lákají k zbytečnému nadužívání (dlahování, stabilizovaná poloha).

Znalosti nejsou zásadním obsahem kurzu, jen podporují správné provedení dovedností. Problémem většiny vzdělaných lektorů je přebytek sdělovaných informací.

Simulace je charakterizována neznámem, student neví, co bude následovat. Už to je dostatečným stresujícím faktorem. Realističnost simulace je jen dalším stupněm zvýšení stresu. Charakter zkoušky (který simulace má vždycky) je nutno ve zpracování zážitku potlačovat.

Práce se zážitkem vyžaduje bezpečné prostředí, je třeba dodržovat obecná pravidla práce se skupinou, budovat důvěru, vnímat atmosféru a dynamiku skupiny. Pravidla simulací jsou specifickou částí obecných pravidel a je třeba je jednoznačně vymezit. Tvorba simulace začíná vnitřní formulací cíle. Původní nápad přizpůsobujeme reálným podmínkám až k jasnému cíli. Cíl není posvátnou krávou a je možné, že jej v průběhu simulace změníme. Vše závisí od skutečných událostí, které studenti prožijí. Instrukce figurantům musí být názorné a pochopitelné. Příběh často není to nejdůležitější, lidé ve stresové reakci a bezvědomí si vybavují jen některé uzlové body. Důležitá je předvedená základní emoce (strach o někoho, něco; bolest …) Znalost příznaků je podmínkou, konzultace s profesionály je nezbytná. Zdůrazníme udržení role do ukončení lektorem.

Instrukce zachráncům musí být jasné a co nejstručnější. Čím méně si musí představovat, tím lépe. Vždy je mnohem lepší situace „jste tady a teď“ než „nacházíte se ve sněhové vánici uprostřed Tibetu“. Klíčové informace zopakujte. Zachránci jsou ve stresu, chtějí užuž vyrazit, nejsou schopni vnímat mnoho detailních informací.

Začátek a konec simulace jsou v rukou lektora. Během simulace pečlivě sledujeme, zaznamenáváme (i pozitiva), nekomunikujeme, neudržujeme oční kontakt. Motivace chybných jednání se poznají lépe během scény, než při rozboru. Scéna má často tendenci „ukončit se sama“ jak figuranti, tak i zachránci vypadnou z role, zvláště k tomu napomáhá diagnóza. Konec musí být jasně zřetelný pro všechny skupiny. Je i emocionálním předělem, je možné poděkovat a podpořit.

Sdílení emocí je důležitou součástí některých simulací a není možné ho uspěchat. Naopak u zcela nenáročných simulací přirozeně vypadává. Téměř ve všech případech jde o emoce zachránců. Figuranti mluví na vaše vyzvání, vracíte slovo zachráncům. Poslouchejte bedlivě, udržujte oční kontakt, nevysvětlujte, přijímejte emoce jako danou věc. Někdy je možné zrcadlit řečené, většinou je nevhodné polemizovat.

Ve věcném rozboru reagujeme na to, co se skutečně stalo, nevysvětlujeme, co jsme měli v úmyslu inscenovat a jaký byl náš cíl. Vždy pojmenujeme pozitiva (co se povedlo), negativa je lépe nechat formulovat studenty (co příště udělat lépe). Priorit je lépe uvádět spíše méně, dvě jsou až dost. Přes dobře provedené odvětrání emocí mohou být účastníci dosud ve stresu. Dáme prostor dotazům a na závěr shrneme priority, případně doporučení. Celkové vyznění zpracování zážitku by mělo být vždy motivující.

Přejeme vám odvahu a vytrvalost v práci se zážitkem. Budeme rádi, pokud se s námi podělíte o své zkušenosti, pochybnosti i úspěchy.

Autor Robert Pleskot