Resuscitace dítěte

Z Metodika
Přejít na: navigace, hledání

Autor Hanka Středová

Souhrn

Pokud je dítě v bezvědomí tj. nereaguje (není v kontaktu očima, nekřičí/nemluví, nereaguje na oslovení, zatřesení, nehýbe se – je hadrovité), vždy zprůchodníme dýchací cesty (v poloze na zádech vytáhneme bradičku nahoru/mírně zakloníme hlavičku), zkontrolujeme, zda dýchá normálně (zdvíhá se hrudník/bříško, normální frekvence, růžová barva obličeje, bez sípavých, chroptivých zvuků). Pokud dítě nedýchá normálně nebo si tím nejsme jisti, dáme 5 záchranných umělých vdechů. Jestli stále nereaguje začneme resuscitovat (30 stlačení hrudníku : 2 umělé vdechy). Po 1 minutě resuscitace (cca 3 cykly 30:2) voláme 155.


Dramaturgická poznámka pro lektora

Obvykle toto téma vykládáme v návaznosti na resuscitaci dospělých, takže cílem výkladu je zdůraznit odlišnosti a samozřejmě ideálně umožnit praktický nácvik. Pokud není k dispozici dostatek resuscitačních mimin-figurín, může toto téma, respektive nácvik resuscitace trvat hodně dlouho a je na zvážení, kolik prostoru mu můžeme a chceme věnovat.

Výklad pro studenty

Nejčastější příčina zástavy srdeční u dětí je dušení. Např. překážka v dýchacích cestách (cizí těleso, hlen/hnis), otok dýchacích cest (těžká alergická reakce, zánět, tonutí) a mnoho dalších. To znamená, že dítě se nejdřív dusí, přestává reagovat, upadá do bezvědomí, srdce mu zpomaluje, až se zastaví. Občas se může stát, že úvodních 5 záchranných vdechů může přímo odstranit/zrušit příčinu dušení a tím podpořit/obnovit činnost srdce.


Pro zjištění stavu dítěte se hodnotí jeho vědomí, zda dýchá normálně a zda nekrvácí.


Vědomí (BOReC):

  • Bdělé - dítě mluví, křičí, dýchá, hýbe se a fixuje očima.
  • Oslovitelné – je spavé, ale reaguje na oslovení, zvuk, zatřesení
  • Reaguje na bolest – štípnutí na vnitřní straně paže (POZOR! Už hrozí zástava dýchání!).
  • Jako Cep - „hadrové“ dítě, bez reakce (POZOR! Zpravidla zástava dýchání!).


Pozor! Porucha vědomí + poloha na zádech = riziko zapadnutí jazyka (ucpání dýchacích cest). Pokud dítě nekřičí, nemluví a nereaguje na oslovení či zvuk (bez doteku, zatřesení) je třeba neustále kontrolovat dýchání!


Jak poznám, že dítě dýchá normálně?:


Dítě dýchá normálně

  • Má růžovou barvu
  • Nadechne se nejméně 2-3x/10 sekund (počet dechů za minutu: novorozenec 30-40, kojenec 20-30, starší dítě kolem 16)
  • Dech je tichý
  • Jsou vidět dýchací pohyby (zvedá se hrudník a bříško)
  • Je slyšet a cítit dechový proud na tváři.


Dítě nedýchá normálně

  • Dýchání nedostatečné
  • Rychlé povrchní, pomalé lapavé/kapří až vymizelé dechy
  • Barva kůže je modrošedá
  • Není zřejmý dechový proud (vidět, slyšet, cítit)
  • Je zřejmá překážka v dýchacích cestách (tichý nedostatečný kašel, sípání, lapání po dechu – viz kapitola překážka v DC).


Pozor! Při jakékoliv pochybnosti o dechu dítěte (nedýchá normálně), raději do dítěte vdechneme!


Jak poznám, zda je srdeční oběh dítěte v pořádku?


Dostatečný oběh

  • Růžová barva
  • Křik
  • Pohyby
  • Reakce na podněty


Nedostatečný oběh

  • Barva bílá, modrošedá
  • Nekřičí
  • Nehýbe se
  • Uvolněné - hadrovité
  • Nedýchá

Puls nezjišťujeme - je to zdržení. (nedýchá = netepe, dýchá = tepe). Kdo nereaguje na bolest a nedýchá normálně, potřebuje resuscitaci.


Postup u bezvědomí, resuscitace


  • Důrazné oslovení.
  • Dotyk, zatřesení, bolestivý podnět – štípnutí na vnitřní stranu paží či stehen.
  • Křikem přivoláme pomoc (event. druhý člověk volá 155).

Nereaguje?

  • Kontrola dutiny ústní (jídlo, zvratky, cizí těleso).
  • Zprůchodnění dýchacích cest – mírným záklonem hlavy a vytažením bradičky vzhůru.
  • Kontrola dechu – zdvíhání hrudníčku, dechový proud viz. výše.

Nedýchá normálně?

  • 5 záchranných umělých vdechů.

Stále nereaguje? – Resuscitace!

  • 30 stlačení hrudníku.
  • 2 umělé vdechy
  • Dále resuscitace v poměru 30 stlačení : 2 vdechy


Instrukce k umělému dýchání:

Dítě do 1 roku:

  • Ústy obemkneme nos i ústa dítěte.
  • Vdechneme malý objem vzduchu (zhruba obsah nafouknutých tváří).
  • Kontrolujeme zda se zdvíhá hrudník.

Dítě nad 1 rok:

  • Dvěma prsty ucpeme nos a ústy obemkneme ústa dítěte.
  • Vdechneme přiměřený objem vzduchu dle konstituce a věku dítěte za současné kontroly zdvíhání hrudníku.


Pozor! Nejde-li vzduch dovnitř, může být překážka v dýchacích cestách – ještě jednou zakloníme hlavu a vytáhneme bradičku a opět se pokusíme o vdechy (prudší) do max. 5 vdechů, pak následuje stlačování hrudníku.


Instrukce ke stlačování hrudníku:


  • Dítě položíme na tvrdou podložku.
  • Stlačujeme uprostřed hrudníku na hrudní kosti, mezi bradavkami.
  • Důležitá je dostatečná hloubka stlačení (1/3 předozadního průměru hrudníku), správné místo a správná rychlost stlačování (100 zmáčknutí/min.,u kojence cca 2x/sek.).

Dítě do 1 roku:

  • Stlačujeme dvěma prsty – ukazovák, prostředník jedné ruky nebo dvěma palci - oběma rukama obemkneme hrudníček dítěte a stlačujeme palci proti prstům.
  • Hloubka stlačení je cca 1-2 cm.

Dítě nad 1 rok:

  • Stlačujeme hranou dlaně jedné ruky nebo oběma rukama dle konstituce dítěte (lokty jsou propnuty).


Poměr stlačení:vdechy je 30:2

1 zachránce: cyklus 30 stlačení : 2 vdechy opakujeme po dobu 1 min (cca 3 cykly), pak voláme 155 a pokračujeme v resuscitaci v poměru 30:2. 2 zachránci: jeden volá 155, druhý zahajuje resuscitaci a dále oba společně resuscitují v poměru 15 stlačení : 2 vdechy.


Pozor!

  • Resuscitaci je nutné zahájit okamžitě po zjištění, že dítě nedýchá normálně.
  • Resuscitaci pokud možno nepřerušujeme!
  • Resuscitaci ukončujeme, když se začíná dítě účinně bránit – grimasuje, odstrkává nás, kašle, začíná dýchat normálně…jinak resuscitujeme, dokud nás někdo/lékař nevystřídá.


Schéma postupu u bezvědomí:


Oslovení – dotyk, zatřesení - bolestivý podnět – křikem přivoláme pomoc - kontrola dutiny ústní - mírný záklon hlavy (předsunutí čelisti) – kontrola dechu (cca 10 sek.) – 5 umělých vdechů – 30 stlačení hrudníku – 2 vdechy – 30 stlačení (celkem 3 cykly vdech:stlačení) – voláme 155 – pokračujeme v poměru 30:2 dokud nás někdo nevystřídá.

Podklady pro odpovědi na dotazy studentů

Dítě = 0-15 let (0-28 dnů = novorozenec, 28 dnů – 1 rok = kojenec). Z hlediska zjednodušení je postup při resuscitaci odlišný u novorozence – (postup není v těchto materiálech popsán, protože se s ním laik prakticky nesetká), postup u kojence (do 1 roku) a u dítěte (nad 1 rok). Vzhledem k veliké rozměrové variabilitě dětí od 1 do 15 let, je třeba přizpůsobit sílu vdechu i stlačení velikosti a konstituci dítěte. Dítě není zmenšený dospělý.


Významné odlišnosti od resuscitace dospělých: Příčina zástavy srdce u dětí je, že se předtím dusí (vdechnutí cizího tělesa, infekce dýchacích cest, alergie, úraz…). Srdce je téměř vždy naprosto zdravé, mladé a hlavní problém je nedostatek kyslíku. Proto resuscitaci dítěte zahajujeme 5 umělými vdechy a resuscitujeme 1 minutu před tím, než zavoláme 155, protože se může stát, že se nám podaří tímto úvodem dítě rozdýchat, probrat, zrušit vlastně příčinu dušení. Více http://wiki.zdrsem.cz/wiki/MUDroviny – první minuta resuscitace. Další odlišnosti platí hlavně pro kojence do 1 roku – bolestivý podnět provádíme štípnutím na vnitřní stranu paže – ne tlačením za uši (měkká hlavička) a záklon hlavy neprovádíme z důvodu možného poškození krční páteře a měkkosti a poddajnosti dýchací trubice – přílišným záklonem se může ucpat. Hlavičku dáváme do roviny a dýchací cesty zprůchodňujeme zdvihnutím bradičky 2 prsty směrem nahoru.


Lapavé dechy (pomalé cca 1 dech/10 sek., obvykle doprovázené mručením, u dětí je výrazné i zatahování kůže v oblasti nad klíčními kostmi a prsní kostí) nejsou dostatečné, nedochází při nich k dodávce kyslíku do plic. V přítomnosti lapavých dechů vždy resuscitujeme.


Můžu dítěti resuscitací ublížit? Dítě, které potřebuje resuscitaci je v tu chvíli mrtvé a nelze mu víc ublížit, resuscitací mu vždy pomáháme! Ano, po resuscitaci bývají občas poranění nejčastěji v oblasti hrudníku (žebra, plíce, prsní kost).


Jak poznám, kolik do dítěte vdechnout? Neroztrhnu ho? Objem vdechu by měl být cca 10 ml/kg váhy dítěte, což je v podmínkách BLS nezměřitelné a neuhlídatelné. Obecně lze říci, že se řídíme konstitucí dítěte, zdvíháním hrudníku/bříška, vdech by měl jít lehce, pokud začíná vzrůstat odpor (protitlak) v dýchacích cestách dítěte, je to náš pomyslný strop. Vždy je potřeba se hlídat, abychom do dítěte vdechovali méně, než je náš dechový objem.


Musím držet hlavičku v záklonu, když stlačuji hrudník? Ne, při masáži stejně dítě nedýchá, hlavičku mírně zakláníme před umělým vdechem.


Musíme volat ZZS, když se dítě probere z bezvědomí/po resuscitaci? ANO! Vždy, když dítě, které má být normálně bdělé, je ve snížené úrovni vědomí (ve smyslu BORCE), nebo které je dokonce po resuscitaci, vyžaduje zásah 155.


Metodika pro lektory

Je dobré v úvodu tématu zdůraznit odlišnosti od resuscitace dospělých a také to, co je společné – tj. poměr 30:2. Před výkladem teorie je vhodné ukázat celý postup u bezvědomí, 3 cykly resuscitace a volání na záchranku – SPRÁVNĚ lektorem. Účastníci pak sami popisují, co viděli. K praktickému nácviku je potřeba počítat nejméně 2-3 min/1 účastníka/1 resuscitační panenku. Zvukovou nahrávku TANR – resuscitace dítěte lze použít ke zopakování/povzbuzení účastníků (i neškolení laici to zvládnou pod taktovkou vyškolených dispečerek). Lapavé dechy by měl předvést lektor, nebo pustit ukázku na videu (Bondi beach – cpr) Ke zopakování resuscitace lze použít mikrosimulaci „Dusí se ti dítě!“. Lektor vloží resuscitační figurínu účastníkovi do rukou se slovy: „při jídle náhle začalo kašlat, dáví, sípe, dusí se…“, účastník zpravidla reaguje vypuzovacími údery mezi lopatky. Lektor pokračuje:…“přestává kašlat, modrá, upadá do bezvědomí, je hadrovité…“, účastník zahajuje resuscitaci umělými vdechy, pokračuje 3 cykly resuscitace, volá fiktivně 155 a vrací se k resuscitaci. Mikrosimulaci ukončuje lektor. Tuto mikrosimulaci lze provádět paralelně podle počtu resuscitačních mimin. 1 lektor zpravidla uhlídá max. 2 resuscitace.


Autor Hanka Středová