Pravidla simulací

Z Metodika
Přejít na: navigace, hledání

Autoři Barbora Ptáčková a Barbara Nižnanská

Shrnutí

Simulace je hra na to, že je někdo zraněný a vy se mu snažíte pomoci. Pokud ji vezmete vážně, je to nejlepší cesta jak se naučit být schopen někomu pomoci. Největší a jedinou chybou je neudělat nic. V rámci simulace vše berte tak, jak to vidíte. Dělejte to, co byste v takové chvíli v reálu udělali. Vše je dobrovolné a nikdo vás nebude za nic "stírat" a kritizovat. Vážíme si vaší odvahy se učit první pomoc tímto způsobem.

Dramaturgická poznámka pro lektora

Úvod, vysvětlení smyslu a pravidel simulací je jeden z klíčových bodů začátku kurzu. Může celý následující program hodně ovlivnit, pozitivním i negativním směrem. Dejte si na něm záležet a nestyďte se mít v ruce papír s body pravidel, abyste na nic nezapoměli. Plakát na stěně pomůže i účastníkům.


Výklad pro studenty

Jak už asi tušíte (či už bylo řečeno) bude se jednat o kurz zážitkový, praktický. Ze zkušenosti víme, že jedině tak se první pomoc dá opravdu naučit. Praxe ve výuce první pomoci má mnoho podob. Od jednoduchých krátkých nácviků, kdy si budeme v místnosti a v klidu drilovat správné provedení až po reálně vypadající složité situace s více zraněnými, křikem a krví. Tyto nácviky nazýváme simulace. Je to vlastně hra, nácvik nanečisto. Dává vám příležitost vyzkoušet si, jak byste se v dané situaci zachovali. Máte šanci udělat chybu, ze které nebudou žádné následky - krom toho,že příště už s velkou pravděpodobností tu samou chybu neuděláte. Je to jedinečná možnost se toho hodně a rychle naučit - nejen mozkem, ale i rukama. Abyste toho ale dosáhli, je potřeba abyste se do simulace zkusili vžít. Čím více vezmete simulaci vážně a čím více si dokážete představit, že se "to" opravdu stalo, tím více vám simulace přinese. Pokud máte problém se do hry vžít a začít něco dělat, chápeme to, ne každý vždy dokáže odhodit zábrany. Prosíme vás ale, abyste v takovém případě nekazili simulaci ostatním, kteří to vážně berou. Snažte se nesmát a simulaci neshazujte. Prakticky to vypadá tak, že jedni budou hrát zraněné a druzí se jim budou snažit pomoci. Figuranti dostanou předem přesné instrukce, co jim je a co se jim stalo a budou mít prostor se zeptat, pokud jim něco nebude jasné. Zachránci se těsně před simulací dozví pár potřebných informací, aby se lépe dovedli vžít do děje.

Jako každá hra i simulace má svá pravidla:

1. Vše berte tak, jak to vidíte

Vše je tak, jak to vidíte. Pokud je venku zima a tma, je opravdu zima a tma. Když vidíte na kůži trochu červené barvy, je to odřenina a ne masivní stříkající krvácení. To umíme namaskovat také. Nic si nedomýšlejte. Změny oproti realitě, které nejsme schopní nasimulovat, vám před simulací jasně oznámíme (např. jste na Kavkaze a blíží se sněhová bouře a pod..)


2. Co chcete udělat, doopravdy udělejte

Pokud někoho chcete přikrýt dekou, musíte někde sehnat deku a opravdu ho přikrýt. Chcete-li uvázat obvaz, musíte ho vzít a opravdu ho uvázat. Když chcete změřit počet tepů za minutu, potřebujete k tomu hodinky. Rozhodně nestačí říct "teď jsem ho jako přikryl", to moc zraněného nezahřeje.

3. Výjimka z předchozího pravidla - volání záchranky a resuscitace

Z předchozího pravidla existují dvě výjimky - volání na záchrannou službu a provádění stlačování hrudníku. Nechceme přetěžovat místní dispečinky spoustou "simulačních" volání a nechceme ohrožovat figuranty. Proto volání na záchranku bude v menších simulacích probíhat tak, že zvednete ruku a zakřičíte "volám záchranku!". Lektor, který vás uslyší, přijde k vám a bude vám dělat dispečera. Otočí se k vám zády pro vyloučení nonverbální komunikace a zeptá se na jaké číslo voláte. Po oznámení čísla se vám ohlásí jako dispečer záchranné služby a bude se s vámi bavit, dokud telefon jedna strana "nepoloží". Ve větších simulacích dostanete do ruky telefon či vysílačku a my vám vysvětlíme, na jaké číslo budete volat záchranku. Pokud se rozhodnete, že je potřeba zraněnému mačkat hrudník, položte své ruce na místo, kde byste hrudník stlačovali, nahlas řekněte že začínáte resuscitovat a vyčkejte tak na reakci lektora.

4. Konec simulace

Simulace končí až tím, že lektor "přijede" jako záchranka, popř. jiným způsobem zcela jasně simulaci ukončí. Do té doby prosíme, aby figuranti i zachránci setrvali ve své roli, i když se vám to možná někdy bude zdát dlouhé a zbytečné. Nicméně dojezdový čas záchranky bývá minimálně 8-10 minut...

5. Přítomnost lektorů

Lektoři se na sobě budou snažit mít oranžové vestičky, aby byli na první pohled odlišitelní od účastníků. Kdo má na sobě vestičku, simulace se neúčastní. Zkuste si představit, že tam není, ignorujte ho. Rozhodně se na lektory neobracejte a neptejte se, co máte dělat dál. Nekomentujte své jednání ("teď jsem ho přikryl a už bych jen hlídal dech.."). Lektoři jsou tam od toho, aby hlídali bezpečnost simulace,přijímali volání na záchranku a v neposlední řadě vás sledovali a mohli vám pak dát zpětnou vazbu.

6. Typy simulací

Rozlišujeme dva základní typy simulace - jeden na jednoho a hromadná. Jeden na jednoho znamená, že každý z vás si zkusí představit, že je v místě sám, a najde právě jednoho zraněného. S ostatními nebudete komunikovat, jste tam prostě sami. Jen vy a figurant. Druhý typ simulace je hromadná - např. skupinka čtyř zachránců půjde společně zachraňovat předem neurčený počet zraněných. Jste tam dohromady, můžete se radit, spolupracovat, podporovat. Před simulací vám vždy řekneme, o jaký typ simulace se jedná.

7. Dobrovolnost

Všechny body programu, nejen simulace, jsou dobrovolné. Víme, že některé části jsou náročné, hlavně po psychické stránce. Vždy je to jen nabídka pro vás, kterou můžete a nemusíte využít. Pokud se nebudete cítit fit, budete si chtít dát pauzu, kafe, odpočinek - respektujeme to. Jen nám prosím oznamte, že se programu nebudete chvíli účastnit. Potřebujeme v průběhu kurzu vědět kde účastníci jsou. Kdyby vám bylo těžko a chtěli jste si o tom s někým promluvit, všichni z lektorů jsou vám k dispozici.

8. "Stop - ostrý"

Poslední pravidlo je jen pro zajištění maximální bezpečnosti. Při simulaci se figurant všemi způsoby snaží hrát, že je opravdu zraněný. Kdyby došlo k opravdovému zranění, je nutné dát najevo že hra přestala a jde do tuhého. Tak, aby tomu všichni napoprvé uvěřili. Proto máme heslo "stop- ostrý", které se použije jen a pouze v případě opravdového zranění. Když se něco takového stane, oznamte to některému z lektorů. Pokud vyhodnotíte situaci jako vážnou a lektor nebude v dohledu, zavolejte záchranku.


Podklady pro dotazy studentů

Co zástava dechu a tepu? Jak to uděláte?

Zadržet dech na potřebnou dobu není problém. Pokud bude mít figurant instrukci nedýchat, tak na dobu kdy mu bude zachránce dech měřit, zadrží dech. Jako zachránci vyhodnocujte dech jen ve chvíli, kdy ho měříte. Zástavu tepu simulovat nebudeme, ale nebude to potřeba. Kontrola tepu nepatří do rozhodovacího postupu zda zahájit resuscitaci či ne. Více se dozvíte za chvíli.

Metodika pro lektory

To, jak dobře se vám povede navnadit lidi do simulací, může výrazně ovlivnit další průběh kurzu. Čím kratší kurz, tím větší význam tato část má. Další poznámky k tomu najdete i v kapitole Dramaturgie krátkého kurzu.

Pravidla simulací si před kurzem projděte a přizpůsobte je konkrétnímu kurzu, který uvádíte. Pokud nebudete používat reálné telefony či reflexní vesty, vypusťte tuto možnost při výkladu. To samé u typů simulací - pokud budete dělat jen jeden typ, nemusíte zbytečně vysvětlovat oba.

Nečekejte, že si účastníci vše hned zapamatují. Nebuďte frustrovaní tím, že se vzápětí zeptají na něco, co jste již říkali. Často se stává, že při první simulaci mají stejně tendenci se obracet na lektory a vysvětlovat své jednání. Popř. že se někdo rozhodne že simulace už skončila, i když vy jste ještě "nepřijeli". Dobrým a důsledným výkladem jde rozhodně počet takovýchto "nedorozumění" snížit, ale rozhodě nejde úplně vymýtit. Není od věci občas pravidla simulací zopakovat, např. před hlavní simulací vašeho kurzu.

Po výkladu pravidel simulací by měla nějaká následovat. My na kurzech nejčastěji používáme jednoduchou simulaci bezvědomí 1:1, zraněné se snažíme umístit nejlépe do tmy a dále od sebe.

První simulace je vždy problematická a do jisté míry "se nepovede". Naprosto nový zážitek, pocit manipulace, vědomá i nevědomá úzkost vedou k obranným reakcím:

  • smích, snaha o rozptylování figuranta
  • pocit nudy a dlouhé chvíle, vypadávání z role na straně zachránce, ale i simulujícího (je-li jím účastník)
  • komentování z pozice pozorovatele "to jsem zkazil, teď jsem asi měl udělat něco jiného"

Při rozboru první simulace nepodléhejte panice, účastníci se učí. Přijetí role na kurzu "budu si hrát a jako zachraňovat" je jedním z cílů první simulace.